CLAY VOLÁ EVA (dokončení)

III. Akce: V a l š o v i c e

Za tuto akci, provedenou 30. dubna 1945, tedy týden před osvobozením města Kelče Rudou armádou, byl náš velitel L. Kubeša nejvíce kritizován.

Bylo mu vytýkáno, že riskoval životy členů skupiny pro akci, která, dle mínění samozvaných kritiků , byla už naprosto zbytečná. Rád bych k tomuto případu zaujal stanovisko, neboť jsem byl víceméně čirou náhodou přímým účastníkem akce.

Velitel naší skupiny byl skutečně velitelem partyzánského oddílu Murzinem požádán o spolupráci na akci Valšovice, která měla získat zbraně pro připravované povstání v Přerově, plánované na 7. květen 1945. Pomoc měla spočívat ve vyslání 3 členů. Dobrovolně se na tuto akci přihlásili: Josef Tomášek, Václav Urbanec a Fr. Bretšnajder. S mou účastí se předběžně nepočítalo, nebotˇ jsem měl pravou plíci stlačenou vzduchem (pneumotorax), což podstatně ztěžovalo pohyb. Skupině bylo sděleno heslo akce : “Vlk”,odpověď “Hory” (rusky volk a odpověď Gory). Navíc dostal vedoucí této skupiny Josef Tomášek malý papírek, velikosti 10 x 15 cm, kde byl azbukou napsán rozkaz pro velitele akce Valšovice (bratr Severa a bratr Švehla). Příkaz se musel naučit nazpaměť, pro případ, že by se dostal do potíží a musel dokument zničit. Nepamatuji si již přesné jeho znění, ale bylo to něco ve smyslu: “Získaný nákup (?) dodat okamžitě do Pavlovic,” Má úloha spočívala v tom, že tuto skupinku doprovodím ke křižovatce do obce Babice a předám tam kolo čekajícímu dalšímu účastníku akce.

Kolem 1 hodiny odpolední vyjela tato skupina z Kelče směr Všechovice a měla vystupovat jako poutníci na Hostýn, i když jejich cílem byly Horní Něčice – dům A. Švehly.

Během cesty se Fr .Bretšnajdrovi udělalo špatně a musel se vrátit. Ani na babické křižovatce nikdo nečekal. Proto jsem se rozhodl pokračovat s nimi do H. Něčic.

Tam jsem poprvé uviděl těžký kulomet, který naše kelečská skupina získala v akci přepadu maďarského generála. Současně i podrobnosti plánované akce: Se zbraněmi projít lesy do Valšovic a v noci přepadnout dva domy, ležící mimo obec - hájenku Fulínovu u cesty na Zbrašov a myslivnu Vl. Bělíka. Ve Fulínově hájence měl být likvidován německý velitel valšovské posádky v síle asi 60 lidí, v myslivně Bělíkově pak zbylí dva důstojníci. Počítalo se se ziskem asi 7 automatů, které měly znamenat onen “ nákup” jenž měl být doručen do Pavlovic.

Akce totálně nevyšla. Trojčlenné komando rusky mluvících partyzánů nesplnilo úkol – tichou likvidaci německého velitele – a nocí se ozvala střelba. Okamžitě nastal poplach v obci Valšovice a světelné střely z německých kulometů osvětlily prostor. Navíc náš těžký kulomet se po dvou dávkách zasekl a nepodařilo se jej dát do provozu! Za těchto okolností nebyl možný ani útok na Bělíkovu myslivnu, neboť její osádka přešla do Valšovic.

Museli jsme se vrátit do Hor. Něčice a z 30 účastníků akce byl jsem asi nejvíce zklamaný, vzhledem k fyzické náročnosti celé akce. Navíc druhý den jsem se dozvěděl o předčasném vypuknutí Přerovského povstání a následně o jeho krvavém konci!

Přes neúspěch celé akce bylo rozhodnutí velitele Kubeši podpořit plánovanou pomoc I. čs. partyzánské brigády Jana Žižky městu Přerovu rozhodnutím správným a z morálního hlediska jedině možným.

IV.

7. května 1945 činnost odbojové organizace Clay volá Eva skončila a její jednotliví členové se rozptýlili po celé republice.

Jsem rád, že jsem organizaci poznal v době, kdy jediným zájmem všech jejích členů byl boj proti německým okupantům.

Svou existencí mi v mém rodišti vrátila pocit bezpečí a napsané řádky jsou určitým poděkováním.

Jsou současně poděkováním i jejímu skromnému veliteli štb. strážmistrovi Ladislavu Kubešovi, který ji velmi odpovědně vedl tak, že nebyl ztracen ani jediný život těch, kteří mu dali svou důvěru.

Článek je napsán na základě osobně prožitých faktů a prověřených informací velitele i ostatních členů.

Nebylo to mnohdy lehké v organizaci, která se řídila zásadou: “Neptej se, co nevíš, nemůžeš prozradit…”

Vladimír Rolinc