Historie

Anotace: Záhorská kronika
Prosinec 1926
Ant. Svěrák

Pan vrchní Andreas Popp

Pan hejtman byl jistě dobrý ekonom, který se snažil příjmy své vrchnosti co nejvíce zvýšiti, ale zvláštní je, že při každém podniku v život uvedeném byl vždy žid. To poznáváme mimo jiné i z listiny, kterou tuto ve výtahu podávám.

Purkmistr a rada píše panu vrchnímu : “Dochází nás nějaká vědomost, že by pro žida Fritle, pronájemníka zdejší knížecí palírny, nějaká kůlna k salajky vaření hned při palírně stavěti se měla. I poněvadž předně ten plac při palírně a palírna sama očividně v obecním je, neb sedliska naše až k samé palírně a za ni docházejí, za druhé palírna vprostřed obce hned pod městem a knížecím zámkem v hustotě osady stojí a za třetí, jak očividně vždy k spatření jednomu každému je, že v celém rynku i celá osada ze samého suchého dříví vystavena jest, což Bože opatruj a chraň, kdyby se takováto kolna v tak těsném a hustém místě neopatrností salajkářů chytila, potom by pro takovou darebně smyšlenou boudu celá obec i knížecí zámek v prach a popel uvedeny byly. O, Bože, jaký by to nářek od vše obecního chudého lidu povstal!

Kdo by potomně takovou škodu vynahraditi mohl a zemsko-královské povinnosti na místě obce pokojil? Tu by veliký pláč a nářek od ubohých obyvatelů na pana hejtmana povstati musel, že v tak nebezpečném místě takové kolny vystavěti dal. A kdyby obec následkem takového neštěstí platiti nemohla, snadno by se mohlo přihoditi, že by země veřejné kontribuce požadovati mohla přímo po panu hejtmanovi, poněvadž on nepřímo neštěstí by zavinil, neboť ze žida by čerta kdo co vzal.

Však tě máme již dobrý příklad, co jsme skrz zatracené židy celá obec i nejmilostivější vrchnost před nějakými lety za škody nésti museli a sice za lehké paměti žida Jankesa z Holešova, který přes vůli ouřadu nakažené voly a kůže, na uherské straně nakoupené, sem do palírny přihnal a skrze takové dohnání všecek dobytek rohatý jak obecní tak panský nakazil, že potom sotva který kus hovězího dobytka pozůstal a tudy ubohý lid obecní zdejší i na panství do nemalé a tak říkajíc nevyhraditelné škody uveden byl.

Z toho ohledu mnohováženého pana hejtmana prosíme ten svůj před sebe vzatý oumysl zmírniti a těch kolní salojských v tak hustém místě stavěti nedali a nás i sebe v nebezpečenství neuváděti. Jestliže by však pan hejtman toho předsevzetí nemínil změniti, tak aspoň nezačínal, nýbrž bez další roztržitosti stavenosti zanechal.My proti takové oustavě při instanci patřící budeme protestírovat.”

Snad to obec vyhrála, neboť nikde více jsem o salajkárně již neslyšel.

Z uvedených výpisů ze starých listin vysvítá, že koncem 17. století bylo židům vrchnostmi nadržováno, lid však jich nenáviděl, jak přímo svědčí přívlastky : prokletý, potupený žid. Tato okolnost přenášela se i na další pokolení a tím lze si vysvětliti, proč v místě o více než 2000 obyvatelích udržely se zde pouze tři rodiny židovské, z nichž jedna je na vymření a druhé dvě se poměrům úplně přizpůsobily.

Výpis na soudné vydání roku 1768 obce Posvátno

Náhodou dostal se mi do ruky “Exract na soudné vydání roku 1768” bývalé farské vesnici Posvátno. – Advokát bydlel v Kroměříži. Bylo-li jej v obci potřebí, posílal se pro něj povoz. Dle zmíněného “extractu” (výtah, výpis) měla roku 1768 obec posvátenská soudních výloh 42 zl 6 kr moravských při trojí návštěvě advokátově. Za právní poradu obdržel : 1 měřice pohanské kaše za 2 zl 23 kr 2 tr, čtyřikrát po sobě máslo s nádobou za 8 zl 13 kr 3 tr, za jídlo, víno, pivo bylo zaplaceno 20zl 54 kr 1 tr, hotově za jeho práci a papír zaplaceno 1 zl 4 kr 2 tr, úhrnem 32 zl 36 kr. Písař jeho obdržel za práci 1 zl 42 kr. Poslovi, který kaši a máslo do Kroměříže donášel a formanovi, který pana advokáta dovážel, dáno 7 zl 48 kr, což vše dohromady činí, jak udáno, 2 zl 6 kr. – Na první pohled nezdá se býti číslice veliká, bylo to vydání za celý rok. Ale vezme-li se zřetel k tehdejším cenám, přijdeme k závěru opačnému. Grunty prodávaly se průměrně po 500 zl a za 50 zl bylo možno koupiti chalupu, po případě i laciněji – nu, a kdyby obec měla každým rokem prosouditi chalupu, přišla by brzo na buben.

Milada Davidová