Historie

Anotace: Záhorská kronika
Březen 1929
Antonín Svěrák
 

Kladeruby prosí o milost za hříchy nespáchané roku 1708

A prosí, to se ví, po německu, ačkoli uměli německy leda jísti.

Napřed dlouhé oslovení, hemžící se samými superlativy, jako : nejdůstojnější, nejjasnější, nejmilostivější apod. pak přistupují k věci.

Bečva, jak známo, nedbala dříve při svém toku vyhloubeného řečiska, jak nasvědčuje místy hodně široké její údolí, ale rozbíhala se po každé větší vodě jako malé děcko brzo sem, brzo tam, a co včera bylo na levém břehu, octlo se po povodni za vodou.

Na těch místech pásával dříve otec, děd, praděd svůj dobytek, ale rozmarem přírody octnou se tato pastviska na druhé straně. Komu to teď patří? To musí rozhodnouti komise. Přijde a vidí , že Kladeruby jsou na levém břehu, pastvisko však na pravém. Jak by se tam s dobytkem dostali? To se pro ně nehodí, sebere se to a dá za plat jiným, a nebude-li zájemníků, podrží pastvisko vrchnost. A Kladeruby ztrácejí velký kus pozemku, který od pradávna náležel obci. Ale nedosti na tom. Dle tradice odváděla obec z tohoto pastviska jakýsi poplatek ve způsobě sypaného obilí ve prospěch vrchnosti. Odkdy ten závazek trval, jak vznikl, dávno se již zapomnělo, zůstala jen skutečnost, že se obilí opravdu sypalo. A teď pastvisko je pryč, ale obilí sype se dál.

Jsou však ještě jiné starosti. Dříve bývaly v obci jen 3 vrchnostenské chalupy, ale během času jich přibývalo, takže roku 1708 bylo jich již 12. Chalupníci přirozeně nemohli býti živi ze vzduchu, proto vrchnost musela jim poskytnouti prostředků k živobytí, a to na venkově může se státi jen tím způsobem, že se každému chalupníkovi dá nějaké políčko, aby si na něm svůj chlebíček dobýval. Je to jistě chvályhodný skutek, svědčící o soucitu s lidem. Ale chyba lávky! Vrchnost jim ovšem pozemky dala, ale ne ze svého, nýbrž je sebrala obci.

Ale ani na tom nebylo dosti. Kladeruby měly některé pozemky při hranici obce komárovické. A Komárovice měly tehdy šikovného fojta, který pozoroval, že těmi pozemky dal by se pěkně zaokrouhliti obecní katastr. Došel tedy na zámek a za pěkné slovo a snad i nějaké to kuřátko (k panu vrchnímu chodilo se přes kuchyni) docílil toho, že vrchnost polnosti Kladerubských vzala a přidělila Komárovicím.

Podobně stalo se i s jinou tratí, která sousedila s polnostmi keleckými. Říkalo se tomu “dvořiska” a patřila od nepaměti Kladerubám.

V Kelči měli v těch letech rozšafného starostu Aug. Kratochvíla. Jaké vážnosti se v obci těšil, vysvítá z toho, že po 16 let řídil osudy obce, ač bylo zvykem, že starosta tehdy úřadoval pouze rok a pak přišel jiný. Tento vážený občan měl jistě vliv u vrchnosti a tím se mu podařilo s poukazem na množství chudého lidu v Kelči a zámožnost obce kladerubské dosáhnouti toho, že vrchnost trať “Dvořiska” připojila ke Kelči, a dosud se tam říká “ Na Kladerubsku”.

Když si Kladerubští všechny tyto egyptské rány řádně uvědomili, přišli k poznání, že by takovým způsobem obec úplně ve zkázu přišla, a proto odhodlali se k činu, ne však snad násilně, vzpourou s cepy a kosami jako v jiných krajích, nýbrž pěkně poníženě a na kolenou a pro milosrdenství boží prosí, aby jim všecko opět vráceno bylo a – vrchnost všechny jejich požadavky šmahem bez udání důvodů odmítla!

M. Davidová