Historie

Anotace: Záhorská kronika
Březen 1930
Antonín Svěrák
 

Jak bývalo na panství kelečském za časů roboty

Robotníci hleděli si práci ulehčiti jak jen mohli, ale museli dáti pozor, aby dráb ničeho nepozoroval, neboť ten býval vždy zkrátka hotov : hodil chlapa přes hřídel nebo ve žních přes snop a vysázel býkovcem nepočítaných.

Uvádím co vypravoval starý Mánek z Kladerub. “Vláčili jsme jednou u Kamence na tzv. Hrubém kuse a sice každá obec zvlášť. Brány byly tehdy dřevěné a hřebíky rovněž. Někteří měli hřebíky dosti dlouhé, ale kladerubští, chtějíce šetřiti koní, hřebíky uřezali, takže zůstaly pouze pahýly asi 2 palce dlouhé, ty ovšem dělaly pak pouze čáry po vrchu.

Přišel pan vrchní přehlížet práci, pozoroval bedlivě pracovníky, pak se obrátil k panu pulkrabímu, který jej provázel a povídá :”Ti kladerubští jsou přece jen nejlepší pracovníci, těm jdou ty brány až po ty dřevka v zemi” – a my jsme se pod kůží smáli .”

Robotníci, zejména ti chudší, také se starali o to, aby z hojné úrody panské, ku které svým potem nemálo přispěli, také aspoň něco pro ně zbylo. Nejvhodnější dobou pro to byly žně.

Obilí bývalo při dvoře Kamenci velmi krásné. Snopy se vázaly do režných povřísel a bývaly hodně veliké. Dle toho i kopa hodně sypala. Mlatci však se starali, aby z kopy, která první se mlátila “na průbu”, namlátilo se co nejméně, aby z těch ostatních kop ten nadvýšek měli pro sebe.

Dělali to jednoduše tak, že před mlácením šli na vrstvu dva, jeden snopy knutlem řádně proklepával, druhý pak teprv na humno házel. Když pak se vílo – fukarů tehdy ještě nebylo – ten, kdo víl, pořádně se rukou rozháněl, takže zrno zaletovalo až do založených přístodůlků a tak docílilo se z první kopy rži 4-5 měřic, kdežto při řádném mlácení sypala kopa 8-9 měřic.

Po každé “vitce” se již mlatci postarali, aby ten nadvýšek milostivé vrchnosti nezůstal. Dosud žije v Komárovicích stařeček, který často vypravoval , že nejednu měřici donesl na rameně z Kamence domů.

Stařeček ten si pamatuje ještě jiné všelijaké příhody z doby roboty. Když se rozsévala jetelina , tak každý rozsévač měl vysoké boty a gatě v botách. U gatí bývaly v předu rozporky široké, překlápěcí, k zapínání navrchu. Při rozsívání nosil se na levém rameni měch s jetelinou, který se levou rukou přidržoval. Rozporek se s levé strany odepjal s knoflíku a přibral rovněž levou rukou k tomu měchu. Pravou rukou se rozsívalo. Po každém hodě něco semínka zůstalo v hrsti a při novém nabírání vpustilo se to do rozporku, odtud do gatí a do bot. V poledne přišla za ním žena s obědem. Po obědě boty vyzul a semínko do hrnce vysypal.

Jelikož mnoho půdy leželo ladem , nebylo o pastvu nouze, a proto chován hojně dobytek. Pásávalo se i přes poledne a v noci.

Sedlák choval 7-8 koní, mezi nimi 4-5 tažných. Koně – dle výkladu starých – bývali pěknější než nyní, ačkoli o šlechtění nebylo postaráno. Sedlák míval i svého hřebce, pěkný hřebec býval ceněn a vyhledáván. Mimo to v každém místě býval valach, který sloužil za jízdného a nosil sedlo při oji i pluhu po celý rok.

Krav se chovalo též hodně. Bývalo u sedláka až 6 dojnic. Plemeno bylo drobného rázu. Každý sedlák měl svého býka a kdo neměl a dovedl jinam, platil 3 groše skočného.

Také ovce se chovaly 15 – 20 kusů a pásávaly se na obecních pastvinách.

Vepřový dobytek se držel v každém místě. Kance choval vždy některý sedlák a dostával za to od obce na 1 měřici role a louku. Jinak na kance již neplatili.

Obilí se vozilo do Valašského Meziříčí, kde té doby bývaly silné trhy. Na trh se jelo na společné fůře. Každý sedlák vezl 1 měřici, kterou prodal za 8-9 zl. A penězi těmi pak své výplaty uhrazoval. Ostatní výrobky hospodářské se spotřebovaly v domácnosti.

Některé ceny : kůň 100 zl.šajnů, kráva 17 zl., selata po dvacítce stříbra , l libra másla 10 kr., vejce 3 groše.

Při takovém hospodaření a nízkých cenách nebyl výtěžek valný, nebylo tedy ani mnoho peněz na gruntech. O nevěstu, která dostala 1000 zl. šajnů, ucházeli se fojti z celého okolí. Jinak dostávaly nevěsty na grunt 150 – 200 zl. a ty měly býti splaceny ve dvou letech.

Strava bývala velice jednoduchá a skládala se z toho, co dům dal. Chléb býval vzácností někdy i u sedláka. Místo chleba pekávaly se na holé troubě pagáče z mouky a vody bez kvasnic. Obyčejnou stravou bývaly zemáky a zelí. V zimě zapíchl se u sedláka alespoň nějaký ten “ušípanec” na klobásy a na omastek. Z ječmene tloukly se v každé domácnosti kroupy. Uřízl se špalek asi 70 cm vysoký, do něho se vyhloubil důlek asi 30 cm hluboký, do jamky se nasypal ječmen a dřevěným tloukem se tloukl. Na to se šupky osily a kroupy byly připraveny.

Také se jídával místo chleba, bob s trnčenou máčkou. Z pohanky se mlela na ručním mlýnku kaše.

Po celý půst ve středu, pátek a sobotu zachovávaly se přísné posty. Nesnídalo se, leda osolené zemáky. Mnohá hospodyně byla tak přísná, že po celou dobu postní nevařila v těch hrncích, ve kterých pokrmy se špekem neb sádlem připravovala. V neděli místo masa bývaly kvasnicové šišky pečené.

Pokračování příště.

Milada Davidová