Historie

Anotace: Záhorská kronika
Červen 1930
Antonín Svěrák
 

Jak bývalo na panství kelečském za časů roboty.

H o s t é n a s v a t b á c h bývali uctíváni takto : Před odjezdem do kostela byla snídaně, skládající se ze sýra, mlékem rozdělaného, chleba a kořalky. Lžící donesl si každý host v kapse.

K obědu byla maštěná krupice, maštěná kaše, která se jídala ze společné mísy, pak velké koláče rozkrájené na klínky nebo čtvrtky. Musela to býti moc slavná svatba, když na ní bylo maso.

Ú v o d y odbývaly se takto : Po úvodě stavily se ženy v hostinci, kdež byly uctěny koláči a kořalkou. Brzo nato sešly se v neděli u matky a byly pohoštěny kávou, koláči a kořalkou. Muži nebyli zváni při té příležitosti.

Š a t býval tak jednoduchý jako strava. Zhotovován byl z důkladných látek domácích a suken rukodílných a přetrval mnohá léta. Ve všední dny chodilo se většinou v plátně jak u mužů tak u žen. Nedělní šat pro muže byl : žluté koženky do vysokých bot, kabát krátký po pás, tak zvaný lajblík, ze sukna tmavomodrého nebo hnědého, klobouk nízký se širokou střechou. Místo koženek bývaly tak zvané rajthose, které měly na gatích asi jak dvouhaléř veliké žluté bombíky od pasu až k zemi a musely se pokaždé odepínati a zapínati. Vesta byla ze sukna tmavomodrého, zapjatá až po krk a zdobily jí dvě řady žlutých kovových bombíků, v zimě kožichy – dubjáky, na hlavu byla vysoká beranice, při deštivém počasí nosili mužští pláště s několika límci.

Ženské mívaly sukně z domácího plátna, nebo cvilichu, ten grošů stál 7 loket. Šátky bývaly z plátna bíleného. Při slavnostním odění brávaly na hlavu šátek červený s bílými květy. Soukenné oděvy byly kamizolka, dosahující až po pás, kdež byla obruba široká jako pás. Vzadu byly 4 raky (varhánky). Svobodné měly raky jen dva. Límec byl široký, sahající skoro až na ramena. Při deštivém počasí nosily se místo vlňáku plachty z plátna domácího.

Střevíce kožené, tak zvané valašské, sahaly až po kotníky. Navrchu byly rozkrojené a upevňovaly se na nohu šňůrkou v jedné dírce při vrchu zavázanou. Uvnitř byl jazyk, který se vytáhl a převrátil navrch nártu. Zástěr zřídka ženské užívaly a punčochy se málo nosily. V létě když bylo blátivo, chodili jak mužští tak ženské do kostela a k muzice bosi.

Když se ženil některý chudobný, který neměl zač poříditi si svatební roucho, vypomohl mu na vesnici fojt a v Kelči dostal za šestku vypůjčiti černý kabát, který tam k tomu účelu byl uložen.

O p ě s t o v á n í l n u . Lnu selo se mnohem více, než za našich časů. Sedlák ho sel po 3 měřicích i více. Fojt měl kdysi na celé “Pýřilce” setý len, a jedna ženská jej všecek vyplela, kdežto nyní by to nevykonalo ani 10 lidí.

Zralý len se trhal, sušil, močil a odvezl domů, kde se v noci při světle olejové lampičky neb při měsíčku drhl. Při tom si vespolek pomáhali – chodilo se na drhlačku. Kdo měl len nejdříve doma, tam se večer všecka chasa sešla a drhla. Rovněž si vypomáhali v sušírně. Každý sedlák šel dvakrát do sušírny. Denně se usušilo a střelo 60 klobů lnu. Chlapci tloukli a lámali, ženské třely. Na jednu třalku čítalo se denně 6 klobů a na 10 třalek sedm lamačů a osmý sušař. Sušař přikládal do pece, vydával suchý len lamačům, dohlížel na práci a dbal na pořádek. S prací začalo se vždy o půlnoci, a ke třetí hodině bývali hotovi. Majitel lnu vystrojil pak dělníkům hostinu jako o svatbě.

Když bylo ukončeno tření, počalo se přísti, přadli všichni – muži, ženy i čeleď. Přadlo se většinou na vřetena, kolovratů bylo málo. Přadlo se na přístkách. Na přístky chodila děvčata zvlášť, pacholci zvlášť a pohůnci zvlášť. Přístky se odbývaly obyčejně v některé chalupě. Děvčata platívala za přístku, chlapci nic. Každá přástevnice byla povinna dáti té hospodyni, kde se přístka odbývala, příze na jeden loket plátna a denně krajíc chleba “ na posilnek” té, která opatrovala světlo. Byla to obyčejně hospodyně. Světlo si opatřovaly přástevnice samy. Zpořádky nosily na každý večer jedna 35 draček, které se dělaly doma. Přadlo se přesně do 10 hodin u děvčat a do 8 hodin chlapci. Po osmé hodině provozovali chlapci rozličné hry jako na škarbal, na slepou bábu, na zlatý prsten, huňu tloukli a j. Dospělejší šli za přástevnicemi střípat pazdeří, t. j. s děvčaty pasudit.

Přaza se donesla do Kelče ke tkalcovi. Plátno doma se vybílilo a také sedralo. Ze semene lněného se tlačil olej. Olej se vyráběl v Rousku. Tam se semenec ve zřízených stupách utloukl, upražil a pak tlačil mezi dvěma silnými kladami, které se stahovaly kolem. Záboje byly dobrým krmivem pro dobytek, olejem se v postní dny jídla mastila.

P u č á l k a . Když byla přístka u konce, odbývalo se vždy na smrtnou neděli slavné ukončení přístky – p u č á l k a . Přástevnice složily mouku, mléko, máslo, vejce a jiné potřeby v tom domě, kde se přístka odbývala. V neděli odpoledne jedny pekly koláče a buchty a jiné zase šly do Bránek k židovi do palírny na kořalku. Když bylo před večerem a koláče a buchty upečené, rozešly se po dědině, by zvaly selské synky a pacholky k hostině. Častováni byli kávou, koláči a kořalkou. Při této hostině složili se pozvaní po několika krejcařích a koupeno za ně kořalky, která se pila v pondělí po p u č á l c e .

Dokončení
Milada Davidová