Historie

Anotace: Záhorská kronika
Září 1932
Florián Zapletal
 

Zástavní držitelé Kelče v letech 1451 – 1469 - Část první.

Olomoucký biskup Jan, řečený Ház (biskupoval 1450-1454) zastavil a zapsal hradiště Šaumburk nad Podhradní Lhotou i městečko Kelč a zboží k němu příslušné Janovi a Benešovi, bratřím vlastním z Heršic k držení a ku používání.

Když po smrti biskupa Jana v Mohelnici dne 29. května roku 1454 se stal olomouckým biskupem Bohuš ze Zvole (biskupoval 1454-1457) , předstoupili před něj jmenovaní Jan a Beneš, bratři z Heršic, uvádějíce, že k držení zboží šaumburského a kelečského po zboření hradu Šaumburka neboli Šumburka žádné schrány nemají, kdež by podle svého stavu bydlení anebo útočiště v potřebnosti k obraně a zachování městečko Kelče i toho zboží proti zlým lidem míti mohli.

Proto prosili biskupa, aby jim na tom zboží a zejména v městečku Kelči dopustil stavbu tvrze jich vlastním nákladem.

Dostali k tomu od biskupa a kapituly svolení českým listem, daným a psaným v Olomouci v sobotu před sv. Tiburcím roku 1455, v němž je také uvedeno, že zástava na hradiště Šumburk s městečkem Kelčí i se vším zbožím stolním v Kelči k němu příslušným platí pouze do smrti obou bratří z Heršic.

Jan z Heršic u Jemnice na jihozápadní Moravě, které později zanikly, uvádí se roku 1446 na Jihlavsku (Z D B. XII. 477,479).

Roku 1450 dostali bratři Jan a Beneš z Heršic do nájmu biskupské manské statky na Brněnsku (Lech. I. 104-105).

K listu, psanému a danému v Brně dne 1. června roku 1450 pro klášter žďárský, přivěsili pečeti také panoši Beneš a Jan bratři z Heršic (A Č. IX. 381).

V letech 1447 až 1453 jsou uvedeni bratři Jan a Beneš z Heršic v manských knihách olomouckého biskupství v souvislosti s manskou polovicí městečka (de medio opido) Holešova (Lech. I. 56,62).

Jan z Heršic zasedal na biskupském manském soudě roku 1447 (Lech. I. 57.103), roku 1449 (104) a roku 1451 (59.60).

Beneš z Heršic , který se psal také z Vícenic u Moravských Budějovic, byl roku 1464 už mrtev (K P. IV. 110).

Je ho vzpomínáno ještě roku 1475 a 1480 (K P. V. 25.53).

Zato jeho bratr Jan dožil se vysokého věku. V pramenech uvádí se pod různými jmény

Roku 1459 Jan z Heršic (K P. IV. 6,7),
roku 1464 Jan z Heršic (IV. 332.371),
roku 1465 Jan Gilgian (Lech. I. 137),
roku 1466 Jan z Vicenic (Z D B. XIV. 107),
roku 1480 Jan Gilgan z Heršic (K P V. 45),
roku 1481 Jan Gilyan (Kilian) z Heršic a z Kelče (IV. 177), Jan Starší z Heršic (VI. 179),
roku 1492 Jan z Heršic (VII, 44),
roku 1493 Jan z Heršic, služebník a man Petra, hrabí od sv. Jiří a z Pezinku a na Jičíně (VII. 64),
Jan Chorynský (u Valašského Meziříčí) z Heršic (VI.329).
Poslední nepřímá zpráva o něm je z roku 1497 (VII. 136).

Podle soupisu biskupských stolních statků, pořízeného za biskupa Tasa z Boskovic a datovaného v Olomouci dne 12. března roku 1465, bylo zboží Kelč (bona Kelez) zastaveno svého času Janovi Gilgianovi až do jeho smrti. Jan prodal však zástavní list na Kelč Zbyňkovi ze Zvole, který nyní, tj. 1465 tato zboží drží (Lech. I. 137).

Zdá se, že k této změně došlo po smrti Beneše z Heršic a to pravděpodobně koncem roku 1459 nebo počátkem roku 1460, neboť už 11. února roku 1460 uvádí se mezi biskupskými many Zbyněk ze Zvole a z Kelče (Lech. I. 111).

Jan a Beneš, bratři z Heršic, drželi tedy v zástavě Kelč od roku 1451 do 1460.

Tvořili s okolní východomoravskou šlechtou a to s Janem z Messenpeku na Rožnově, s Matoušem ze Šternberka na Lukově, s Bernartem z Cimburku na Brumově, s Jindřichem Berkou z Dubé na Světlově, s Janem z Mošnova a z Týnce, s Vaňkem z Bařic na Kurovicích, s Benešem z Hustopeč nad Bečvou a s Dobešem z Dobešova branný spolek, který často a dlouho znepokojoval loupežnými výpravami slezská knížetství, až jejich vzájemné spory a žaloby urovnal zemský hejtman moravský Jan z Cimburku na Tovačově a Mukař z Kokor u Přerova, o čemž se dovídáme z listu, psaného a daného na Horním Hluchově v den sv. Augustina (28. srpna) roku 1457 (Volný, Mähren I. 299. 199).

Se svolením biskupa Bohuše ze Zvole vystavěli bratři z Heršic v Kelči v pozdně gotickém slohu tvrz, jejíž zbytky zachovaly se pod nynějším kelečským zámkem dosud (Záhorská kronika X. 75-76).

Nebyla to v Kelči první tvrz. O existenci kelečského zámku neboli hradu v předhusitské době máme bezpečné zprávy z několika pramenů, zejména z protokolu o kelecké faře roku 1429 (Č M M. XXXVI. 400.401).

Tento zámek byl však zničen za husitských válek.

Jan z Heršic měl na štítě pruh napříč, nad helmou toul neb koflík s týmž pruhem (Sedláček II. 290). Stejný znak měl zajisté také jeho bratr Beneš z Heršic.

Jak už bylo řečeno, uvádí se v únoru roku 1460 jako zástavní držitel Kelče Zbyněk ze Zvole, který se také psal z Kelče.

Roku 1464 byl pohnán u zemského soudu v Olomouci Zbyněk ze Zvole a z Kelče (K P. IV.380.409).

V květnu roku 1466 pohnala u zemského soudu v Brně Johanka z Malenovic svého švagra Vaňka Racka a poručníka učinila Zbyňka ze Zvole, muže svého (IV. 231-232).

Také Zbyňkova žena Johanka z Malenovic psala se z Kelče (IV. 232), mimo to také ze Schönstrassa a z Násedlovic u Ždánic (K P. 104, Z D B. XIII. 107, O. XI. 245).

Jejich synem byl Markvart ze Zvole (K P. VI.25, Lech. I. 110).

V manských knihách uvádí se Zbyněk Kelečský 23. dubna roku 1466 (Lech.I. 109).

Dne 4. července roku 1466 byl ještě na živu (Lech.I. 85).

Ale z českého listu, daného a psaného roku 1466 v sobotu před sv. Klimentem (památka jeho koná se 23. listopadu) se dovídáme, že zástavní list na městečko Kelč, zboží i jeho příslušenství koupil Jiřík z Lantšteina a z Bystřice pod Hostýnem.

Dne 26. dubna roku 1467 nazývají manské knihy rytíře Zbyňka ze Zvole neboštíkem (Lech.I.110).

Kelč držel tedy asi 7 let.

Zkratky:
A Č : Archiv český.
Č M M : Časopis Matice moravské.
K P : Knihy půhonné a nálezové.
Lech : Lechner, Die Belehnungs und Lehensgerichtsbücher des Bisthums Olmütz.
Peck Eduard : Okresní hejtmanství holešovské.
Sedláček August : Českomoravská heraldika II. Díl.
Z D O B : Zemské desky olomoucké a brněnské.

Pokračování příště
Milada Davidová