Historie

Anotace: Záhorská kronika, Duben 1932
Mgr. Dr. Stan.Zela, Olomouc
 

O starodávných artikulích ševčovského cechu města Kelče.

Kelecké jarmaky bývaly známy za mého dětství po celém Záhoří. Chodívalo se na ně zvláště před zimou. Nejvíce se kupovala v Kelči zimní obuv, papuče, houně na krpce a teplé vlňáky. Kuřáci, o něž nebyla na Záhoří nikdy potíž, přinášívali si z Kelče nové fajky. Tyto četně navštěvované kelecké jarmaky byly dědictvím slavnější minulosti tohoto starého biskupského města, někdejšího sídla ústřední správy panství Keleckého a někdejší dočasné residence biskupů olomouckých. Ony jarmaky svědčily – a snad ještě dosud světdčí – o tom, že v Kelči kvetla už odedávna řada živností a různých řemesel, o nichž platívalo přísloví, že řemeslo má zlaté dno. Dnes to už nelze ovšem tvrditi bez výhrady, aspoň ne o tom řemesle ševcovském.

Že ševcovské řemeslo v Kelči už před staletími kvetlo, viděti z toho, že tam měli obuvníci svůj cech, který měl v polovici 17. století již své zvláštní stanovy, své artikule. Svého času dostal jsem do rukou pergamenovou listinu – na některých místech již tak písmo vybledlo, že ho nelze číst – která jedná právě o těchto aktikulích. Dočítáme se v ní, jak ševcovský cech v Kelči k těmto aktikulům přišel. Tato pergamenová listina byla napsána dne 14. listopadu roku 1650 ševcovským cechem v Kroměříži a jest adresována ševcovskému cechu v Kelči. Její obsah je také proto hodně zajímavý, že nám dává nahlédnouti do vnitřního života takového ševcovského cechu.

Listina zní takto : “My cechmistři i všichni jiní mistři cechu a řemesla ševcovského v městě Kroměříži známo činíme tímto listem obecně přede všemi, že jsou před nás do úplného cechu našeho slovutní a patrní mistři řemesla ševcovského z města Kelče přestoupili a nás za to, abychom jim artikule cechovní, poněvadž oni žádných až posavad nemají, z obdarování našeho a chvalitebného pořádku pod pečetí naší vydali a udělili snažně žádajíce. Kdež uznajíc my žádost jejich slušnou býti tak činíme a jim tyto níže popsané artikule, podle kterýchž by se oni i potomci jejich nyní i v budoucích časích říditi a spravovati mohli, vydáváme, jakž následuje.

Předně aby korouhev a postavníky a svíce v chrámu Páně měli a služby Boží při mšech svatých, slyšení slova Božího v neděli i v jiné svátky a obzvláště při slavnosti Božího Těla a přese všecek ochtáh při procesích a nábožností pilni byli. Kdož by z cechmistrů a mistrů při takovém procesí najíti se nedal, ten bude povinen pokuty dáti do cechu dva funty vosku bez milosti. Kdo by pro nedostatek zdraví svého přijíti nemohl, ten nebude povinen takové pokuty dáti a spraviti.

Item každého roku z toho řemesla mají dva cechmistři voleni býti, a ti mají věrně a právě v tom řemesle seděti a opatrovati, k tomu mají díla ohledávati, domácím i přespolním, buď ve frejunk nebo v nefrejunk, aby se chudému i bohatému spravedlivě a hodně od každého dělalo. A našli-li by, že by dílo hodné nebylo, to aby svobodu měli vzíti a do špitále dáti. A když se takoví cechmistři volí, mají tu býti všeci mistři, aby cech úplný byl. Paklivá se který mistr v cechu najíti nedal, má propadnouti funt vosku bez milosti.

Item mladý neb nový mistr když v cech přijíti chce, aby sobě mistroval, a jestliže jest přespolní anebo cizozemec, listem od rodu se do cechu ukázati a potomně u mistra, kteréhožkoli sobě zvolí a mohl by dělati u něho. Však nicmně jemu mistr , jakož obyčej při řemesle jejich jest, platiti má, tak aby čemu se učil, tu také se i řádně přiučil, dělati má.

Item přespolní kdož by chtěl v to řemeslo vstoupiti, povinen jest v úplném cechu řemeslo ukázati, jmenovitě tyto kusy : koži volovou, hodnou, beze všech kazů, aby z ní pološkorně s širokým faldem , po starodávnu boty “rybářské” byly.

Item kozlovici, též dobrou, beze všech kazů, aby z té kozlovice boty dvakrát šity byly. Též střevíček tři kusy po starodávnu o jednom podešvu, šňorované z oukladu.

pokračování příště Milada Davidová