Město Kelč
Město Kelč

Historie

-

Anotace: Záhorská kronika
Březen 1928
Ant. Klvaňa
 



“Klapačky” před velikonočními svátky v Ústí.

Když od Zeleného čtvrtku do Bílé soboty přestane se v kostelích a kaplích zvonit, jsou vybízeni věřící k denním modlitbám rámusem “klapaček” a “škrabaček”. To nastává pro chlapce z Ústí nový obor činnosti, neboť oni nejlépe snad hodí se k provádění hřmotu. Chlapci z celé vesnice, od nejmenších čtyřletých, jimž košile vykukuje ze “zapínaček”, až po největší z té drobotiny, čtrnáctileté vůdce, sejdou se na “dolním”konci Ústí u kaple.

Na Zelený čtvrtek před prvním tím “zvoněním”, zvolí si zcela organizačně svého náčelníka a podnáčelníka – nejčastěji aklamací. Karel Palacký, zvolený náčelník, rozdělil chlapce na dva oddíly, sám postaví se v čelo oddílu většího a s menším určí podnáčelníka Bohuše Novákových. A nyní oba oddíly zahájí svou činnost.První začíná klapotání na horním konci vesnice a druhý za humny dolního konce. Mnohý z dospělých ustane od práce, modlí se, ale nejčastěji běží k oknu, nebo před dveře, podívat se, jak tu jejich “ogar”, v zástupu statně si vykračuje.

Již měsíc před svátky velikonočními zlobil Franta Andršú tatínka. Chce novou klapotku. A otec způsobil mu radost. Zhotovil mu pěknou klapotku z dubového a jasanového dřeva. Jak nyní Frantíkovi svítí radostí oči, když zvuk jeho klapotky přehluší ostatní.

A jednotvárný ten zvuk … … klap, klap, klapity, klapity, klap, klap…… jedinečný v tomto týdnu t. zv. pašiovém, má svou melodii tvrdého dřeva.

Největší zájem jeví naši chlapci o Bílou sobotu. To již o 4.hod. ranní schází se opět u kaple. Ferda Paličků první dostaví se na určité místo a bystrým okem prohlíží přibíhající kamarády, z nichž žádný nechce býti poslední. Konečně k páté hodině celí uřícení doběhnou Gusta Kuchařů a Ferda Šnejdrlů. Již zdaleka jím hlásí smích chlapců : “Idáši už dú!” – že oni budou letos zastupovat lakotného Jidáše.

Aby nejmenší “kluci” měli z celého obřadu “převlékání za Jidáše” patřičnou úctu, odvede je místonáčelník za kapli. Jidáši pak obléknou si přinesené “ huňáky”, nejčastěji dlouhé kožichy, podšité kozlí kůží srstí vně, tváře jim kamarádi začerní sazemi , až se leknou. Na hlavu jim posadí převrácené beranice, na krk uváží povřísla a kolem pasu řetěz. Jako odznak jidášské lakoty nesou koš, nebo velký uzílek. Takto upravené jistě by nepoznal biblický jejich předchůdce.

V tom dá náčelník povel a chlapci řadí se dle největších do jednoho zástupu a pod vedením náčelníka v čele s Jidáši ubírají se na Maninu, horní to konec vesnice. Za zvuku klapotek pak postupují na dolní konec. Zde každý přiloží poslední údery klapotky, neboť přestává její vláda. Pro chlapce však nastává poslední radost. Chodí dům od domu koledujíce “Hody, hody doprovody, dejte vajca malovaný, nedáte-li malovaný, dejte aspoň bílý,
slepička vám snese jiný. Za kamnama v koutku, na vrbovém proutku, proutek se ohýbá,
vajíčko se kolíbá, vajíčko křáp, máte nám ho panímámo dát!
Naši páni nás poslali, abyste nám darovali, pět vajíček na rendlíček,
A šestáček na dlaň!”
A že šestáček dnes nic neznamená, zpívají chlapci :
“ A šest kaček (Kč) na dlaň.”

Někde dostávají neuvařená vajíčka, jinde peníze. Jidáši potraviny odebírají do košů a náčelník peníze do kapsy. U posledního stavení končí koleda a nastává dělení. Běda, nastane-li zpronevěra, - která však bývá obyčejně a velikost její záleží na šikovnosti náčelníků a Jidášů. Nezřídka zaslechneš : “Pepek Soukalů sebral nám 50 haléřů.” Ale Pepek se brání : “Šak Jura Večeřů sebral nám loni 5 Kč.”

Zatím náčelník, podnáčelník a Jidáši vstoupili do kruhu, který uzavřeli chlapci.

Když byli zpočítali peníze a vajíčka, prohlásí náčelník povýšeným hlasem : “ Až po Ferdu Paličkových jsou malí a ti dostanou po 4 vajíčkách a koruně padesáti, a ti ostatní po 7 vajíčkách a 5 korunách. “ Že ale oni čelní funkcionáři té malé organizace mají po 8 vajíčkách a 8 korunách nezradí, aby nenastalo vření.

To ale záhy propuká.Vašek Vašinů, chudák, dostal 7 vajíček a z nich 3 “záprtčitá”. – “Heť, to máš za to , že ses mi smíl, že su Idáš” – ulevuje si Gusta.

Slovo dá slovo a pranice hotová.

Náčelník Karel sune se mezi rozváděné kamarády. V tom dostává i on žduch, takže ihned si hmatá do kapsy. Na tváři je pozorovat cuknutí, pak zděšení a již vytahuje ruku z kapsy, pomazanou vaječnicí.

“Včil mi dáš tvoje vejca”, nabírá Karel.
“ Neměl mě Vašek žduchnút”, brání se Gusta.

Dvě vejca rozbité, 6 dobrých vzdychne si Karel. Ale co to vytahuje z kapsy? – Malé nedolíhnuté kuřátko. “Fuj”, odplivne si Karel.

Chlapci zmlkli.Každý si sáhne do kapsy a mlčky tratí se k domovu. Doma před světlem prohlíží a třepá vajíčky … A v duchu si oddýchne : “ Sú dobrý!”

Milada Davidová

Datum vložení: 7. 4. 2003 0:00
Datum poslední aktualizace: 7. 4. 2003 0:00
Autor: Super Admin

Mobilní aplikace

V obraze

Aktuální informace v mobilní aplikaci zdarma ke stažení:

Google playApp Store

Virtuální prohlídka

Virtuální prohlídka

Virtuální prohlídka

Hlášení závad

Hlášení závad

Rozklikávací rozpočet

Rozklikávací rozpočet

Aktuální teplota

26.8.2021 09:57

Aktuální teplota:

--- °C

Vlhkost:

--- %

Rosný bod:

--- °C