Historie

Anotace: Záhorská kronika
Prosinec 1930
Antonín Svěrák
 

Řád pro hruboměšťany kelečské z roku 1699.

Dostala se mi do rukou listina Kelče se týkající, stará přes 200 let, která zasluhuje, aby byla zachována budoucnosti.

Z listiny vyrozumíváme, že hruboměšťani kelečtí považovali se za stav privilegovaný, povznešený nad obyvatelstvo předměstské a venkovské a dle toho měli se také chovati. Seznáváme dále, že byli lidé zbožní, dochvilní, pořádku milovní, k starším uctiví a poctiví.

Poněvadž však v těch dobách domy hruboměšťanů přecházely z ruky do ruky následkem zpustošení za války třicetileté a noví majetníci starodávných způsobů a zvyklostí buď neznali aneb jich nedbali, což bylo na újmu celku, sešla se celá obec a sjednotila se na pravidlech, která každý pod pokutou zachovati musil.

Pravidla ta doslova znějí :

Letha Panie 1699 dnie 22. Marcy za staršího purkmistra Tomáše Hlásného a přísežného rychtáře Jana Sýkory a jich radních jest učiněna domluva při shromáždění městském od starých pánů měšťanů, jak se jedenkaždý měšťan jsoucí ve městě usedlý, říditi a měšťanem zachovávaje to, jmenovati bude.

1.Má se jedenkaždý měšťan v tom vynasnažiti, aby předně do chrámu páně a do shromáždění městského, aneb kde jinde volán bude, jako měšťan a muž v šatech se postavil.
2.Bude jedenkaždý povinen náležitě jak stěny a střechu aneb okoličné perkany spravovati, aby od přespolních aneb předměstských lidí dům poušti přirovnán nebyl.
3.Má jedenkaždý ve svém domě svou spravedlivou prací se živiti, fortele a falše zanechati, aby druzí měšťané zkrze jednoho aneb některé v hanbu a pomluvu nepřicházeli.
4.Nemá žádný měšťan, jak se při některých vynašlo, s bosýma nohama aneb halstuchu po rynku se procházeti, aneb ti, kteří koně mají, ne jako měšťani, nýbrž jako pohůnci a pacholci s pluhem a bránama jezditi : však se jim práce nezakazuje činiti, jen toliko, z města aby jako měšťan vycházeli, poněvadž se při mnohých stává, že jak pastejř aneb nádeník svůj obchod vede.
5.Mají všichni ochotně, když se jim do shromáždění městského poručí, se sejíti pod pokutou 1 zl. a na své místo se posaditi a to starší k přednímu stolu, mladší pak měšťani podle nich. Ač všichni rovni jsou, přece pak pro uctivost starých měšťanů má se jim ta čest dáti a mladší měšťani vší cnosti od starých nabývati mají, pak mladší měšťané dvě osoby vždy starším posluhovati mají.
6.Co se týká hnoje na rynku, ten při slavnosti Božího Těla nemá se nikdy vynášeti, má jedenkaždý měšťan takový před časem vynésti dáti pod pokutou a trestem.
7.Poslední ty věci všichni páni měšťané mezi sebou zavřeli a hore opáčená punkta, že jak oni tak potomci jejich pro chválu a čest Boha tak sobě držeti chtějí, a kdo by však toho nezachoval, nemá se měšťanem pro hanbu druhých jmenovati, ani do shromáždění městského choditi.
A co víc v tom se ještě všichni měšťané zavíráme, poněvadž naše pivní a vinné šenky měšťanům jakožto obci a hlavě darované jsou, tak který by se jak na měšťana sluší, nechoval, nemá žádného práva do šenku ani do žádného užitku městského míti, má se jeho várka na celou městskou obec užiti tak dlouho, pokud by se jak na měšťana sluší neproukázal, vedle čehož jak starý tak mladý měšťan jak se říditi má, věděti bude.

Stalo se roku a dne nahoře postaveného v domě radním.

Milada Davidová