Historie

-

Anotace: Záhorská kronika - Prosinec 1929
Antonín Svěrák
 



Z městského archivu v Kelči

Nejstarší listina jest z roku 1389, jest latinská. Pro její zajímavost podávám ji tuto v překladu do slova.

Mikuláš, biskup olomoucký, 1389. Na věčnou památku oznamuji všem obyvatelům našeho panství : přihodí-li se, že zvyky od starých zachovávané v lepší změniti se mají, není to nic hany hodného, nýbrž naopak odporučení hodno, poněvadž práva i ustanovení během času dle poměrů, okolností a místa často se mění, an příroda sama vždycky žádá nové na sebe bráti tvary a nic není v přírodě, co by vždy v témž tvaru zůstati mohlo.

Ode dávna zvykem a obyčejem zavedeno bylo v městě našem Kelči jakož i v jiných místech a městech našeho biskupství olomouckého, že když někdo churavěti počal a buď neměl dědiců zákonitých, aneb měl-li, tito od něho propuštěni byli, nemohl z věcí a statků svých darovati, poručiti, aneb vůbec s nimi dle poslední vůle své nakládati, a po smrti jeho statky a věci jím zanechané přešly na ty které biskupy olomoucké. Ačkoli toto některým zdálo se býti užitečným pro některý zisk z toho vyšlý, přece pře povstávaly z toho a také mnohé nepříjemnosti, jakož nás naučila zkušenost, nejlepší učitelka všech věcí. Neboť mnozí oplývajíce zbožím časným a dědiců nemajíce nenáviděli ustanovení toho a proto stěhovali se na panství pánů jiných, místa svá opustivše. Jiní opět, kteří chtěli opustiti bydliště své a do našeho přestěhovati se města, hrozíce se zvyku toho zůstali na místech svých. Jiní zase v městě sice zůstali, statky však, které měli, ztrávili a probili nechtějíce, aby po jejich smrti něco zůstalo, což bylo na škodu jak jim tak dobru všeobecnému a dobru celého města a na škodu biskupství našeho, pročež : My, již nestali jsme se našimi zásluhami biskupem olomouckým chtějíce, aby neduhu tomu příkladným odpomoženo bylo prostředkem dle zákona božského i lidského, dle nejlepšího uznání našeho a za souhlasu ctěných pánů děkanů a proboštů i celé kapituly olomoucké uváživše, že město Kelč dobrou polohu má, a že na blízku má kámen stavební i vápenný a proto snadno by mohlo ohraženo býti, což by na veliký prospěch bylo jak obci tak i sousedům pro mnohé vpády nepřátelské, které v tomto čase zmáhati se počaly, mohlo by se ohraditi, brány postaviti, náspy vyházeti, jakož i aby se mohlo pečovati lépe o bezpečnost města, vzdáváme se onoho zvyku, jenž až dosud zachováván byl jsouce toho domnění, že maličký onen zisk nahražen bude dobrem daleko větším a že obyvatelé stanou se tím věrnějšími a tím pilnějšími, čím více poznají s jakou péčí a láskou My o ně se staráme, proto ustanovujeme nyní a na všecky časy : všichni obyvatelé městečka nemajíc : vlastních synů a dcer ani příbuzných zákonitých mohou před smrtí svou ustanoviti se svým majetkem podle své vůle. Ti však, kteří majetek po nich převezmou, mají osobně po den a rok podle starého zvyku uvnitř města sídliti a ne mimo městečko na statcích jiného pána a říditi se právy a zvyky městečka toho. Jest-li že by za rok a den obývání v městě se jim nelíbilo, mohou majetek zděděný buď prodati nebo jinému odstoupiti, jenž milým by byl měšťanům a městu.

Na hradě našem L.P. 1389 v den Početí Mar. Panny, Jindřich z Fülensteinu, správce statků, Bernard ze Schützendorfu, Gerhard, Jodok z Wolfsberku, Bruno, Jan z Brušperku, z Jesenic.

Dodatek.

Z listu toho v mnohém se můžeme poučiti. Předně nebyla Kelč té doby ještě místem hrazeným, zato v jiném listu z roku 1429 se již mluví o srubech a branách, patrně nezištný dar biskupův způsobil, že si město toho vážilo a o zvelebení se přičinilo. Docela jinak to dopadlo po 200 letech s Posvátnem. Tato farská obec toho roku se též vykoupila z odmrtí, ale za cenu nových robot.

Není tedy správné, jak kvalifikuje tohoto biskupa Schwoy, an píše : Mikuláš byl nehodný představitel církve, promrhal statky církevní, byl zřídka kdy doma, pobývaje u zahraničních knížat.

Pokud Kelče se týká, musí vždy jen v dobrém vzpomínán býti.

Milada Davidová

Datum vložení: 6. 9. 2003 0:00
Datum poslední aktualizace: 6. 9. 2003 0:00
Autor: Super Admin