Historie

Anotace: Záhorská kronika - Prosinec 1929
Antonín Svěrák
 

Svědomité a spolehlivé přiznání, Kelč 1748,

knížebiskupského, poddaného městečka Kelče, v kraji přerovském, v markrabství moravském.
Svobody pozůstávají v pivném a vinném šenku, ze kterýchž nejmilostivější vrchnosti činže zapravovati se musí.

Toto městečko Kelč jest podle privilegií od robot osvobozeno, následkem kteréhož osvobození do panského důchodu činže zapravovati se musí.

Dosavadní číslování v katastru kontribučenském v tomto
neuzavřeném městečku 94
v předměstích 28
úhrnem 122 komíny

Zdejší občanské životní poměry jsou následující :

1.Při tomto městečku Kelči jest obchodování docela špatné, poněvadž tu není vůbec obchodníků, nýbrž pouze obyčejní chudí řemeslníci a sedláci. Výrobky se v tyto těžké časy neprodají, a proto
2.takoví řemeslníci své výrobky ke své největší škodě a záhubě ležeti mají a svůj denní chléb většinou v okolních místech hledati musí,
3.městečko leží v horách a stranou, a proto nejezdí tu nijaké obchodní povozy a které přece přijedou, nocují v panské hospodě.
4.Pořádají se tu dva výroční trhy, prodává se valašská huňa, své zboží vykládají hrnčíři, kožešníci, ševci a domácí židovští šňůrkaři. Týdenní trhy stanoveny jsou na čtvrtek, odbývají se však pouze po několik týdnů po žních.
5.Poutě se tu nekonají.
6.Orba jest taktéž špatná, mnoho pozemků leží ladem. Seje se oves, vika, bob, něco ječmene a žita.
Rubrika 1. Na náměstí jest radnice, zámek a 30 pravovárečných domů, ze kterých se odvádí do panského důchodu ročně 46 zl. 40 kr. V těchto domech jsou 4 hofeři a sice krejčí, švec, pekař a řezník.
Mimo náměstí jest 89 domů menších bez pravovárečného oprávnění. V těchto domech jest 26 hoferů a sice po jednom krejčím, ševci, sítaři, sedláři, zedníku, bednáři, nádeníku, šňůrkaři, dva mlynářští, tři sedláci, čtyři čeledíni, pět tkalců a čtyři žebráci.
Rubrika II. Zelinářské zahrady a chmelnice tu nejsou, nýbrž jen zahrady ovocné při 33 domech. Je jich 13 měřic. Neobdělávají se ani pluhem ani motykou, nýbrž se ponechávají na trávu.
Rubrika III. O nějakých vinicích nikdo zde nic neslyšel.
Rubrika IV. Kelči náležejí dva mlýny a sice každý na dvě složení. Oba tyto mlýny jsou na nestálé vodě, a přijde-li sucho nebo velká voda, nemůže se mleti. Z těchto mlýnů platí se ročně do panského důchodu 9 zl. 20 kr.
Rubrika V. Při 53 domech jest 81 kusů luk ve výměře 60 měřic, z nichž sklidí se 137 dvojspřežných fůr sena. Otava se nedělá.
Co se pasení týče, drží si každý měšťan vlastního pasáka a pase na svém. Pro ovce a vepřový dobytek jsou dva kusy pozemků ve výměře asi 17 měřic. Tyto pozemky jsou započteny do lánů.
(Domy, při kterých jsou zahrady neb louky, jsou vyjmenovány, a udána výměra každého druhu. Výměra započtena jest do lánů.)
Rubrika VI. Obecních pozemků není. O výnosu pozemků platí : 1) Obsévá-li se role stále týmž druhem obilí, dostane se semeno zpět. 2) Za prostředních roků má ještě na chleba. Jsou-li dobrá léta, vynese jedna měřice dvě až tři měřice mimo semeno. 3) Je-li hospodář nedbalý, dostane polovici.
Rubrika VII. Městečko Kelč má měšťanský pivovar. Podle kvitancí a dokladů bylo uvařeno roku 1745 celkem 160 sudů, roku 1746 – 130, roku 1747 – 128 sudů.
Jak byla ta drahá léta, kdy měřice ječmene stála 21/2 – 3 zl, mnohý měšťan dal svou pořádku zadarmo, neboť měl více škody než užitku.
Pivo zde uvařené do vesnic se nevydává, nýbrž spotřebuje se všechno v obci. Vrchnost má zde hospodu, ve které šenkuje se víno a pivo. Když přijde na ni pořádka, vyšenkuje se jako u jiného měšťana. Za toto právo platíme ročně 7 zl. do panského důchodu.
Vinná pořádka dojde na jednotlivé měšťany až někdy za 7 neb 8 let.

Že všecko svrchu psané podle Bohu milé pravdy zodpověděno bylo, potvrzujeme na místě celé obce My purkmistr a rada vlastnoručními podpisy a přitištěním obecní pečeti.

Tak se stalo v městečku Kelči dne 6. srpna roku 1748.
L.S. Purkmistr a rada.

Milada Davidová