Historie

Anotace: Záhorská kronika - Prosinec 1932
Karel Horák, Zámrsky

Závěť zámrského fojta.

Vesnice Zámrsky leží při samé hranici okresu valašskomeziříčského. V katastru této vesnice leží i dvůr Kamenec, jehož pánu byli občané zámrští povinni robotou.
Dědičným rychtářem roku 1754 byl Václav Zámrský, po svém otci rovněž téhož jména, a to od roku 1713. Mezi oběma uzavřen byl dobrovolný a dokonalý kup, jehož znění následuje :
•Kterak jsouce já již věkem sešlý, prodávám a pouštím mé fojstství, které mám náležitě zaplacené, mému synu Václavovi za sumu 350 zlatých moravských, na kteroužto sumu jedno sto zlatých závdavku mně již náležitě vyložil.
•Vejminek sobě do mé smrti tento činím : v rolích v „Jablunkách“ jménem jednu čtvrt na 3 a půl měřice, v „Důlku“ na 3 a půl měřice, v „Třetím poli“ a „Na Náměřku“ na 2 a půl měřice, iten u Stražiska louku a zadní zahrady půl. Kdyby mne pak Pán Bůh z tohoto světa dříve než moji manželku povolati ráčil, tehdy po mně pozůstalá manželka má vejminku do jednoho každého nadepsaného pole toliko na jednu měřici do své smrti užívat a od držitele fojtství ji se beze vší odpornosti příti má. Item v poli má také louky na jednu fůru sena míti. Než však kdyby se po mně znovu provdala, všecken ten vejminek propadnouti má.
•Stalo se L.P. 1713 dne 24. aprilis a činil tento zápis u přítomnosti pana Martina Indrucha, měštěnína města Kelče, a Matěje Indrucha, souseda kladrubského. Mému synovi při fojtství ještě tento přídavek činím : koně tři, totiž náručního, podsedního a opratního, kobylu čtvrtou pro obdělávání vejminku do smrti měj. Item vůz kutej, 4 brány, pluh ze železí, policu pro náčiní. Jedna truhla sypací v síni má mně jakožto otci zůstati. Řetaze, nebozíze a sekery ano i co jiného náčiní hospodářského je, všechno při fojtství nechávám, ano i kotel železný v kamnech. Konečně co hlinou zamazáno a hřebíkem přibito, tím já ani žádnej jinej hejbati nemá. Tento kup, poněvadž obě strany s tím vším, jak teď postaveno jest, spokojení jsou, ode mne se za pořádný uznává a ratifikuje.

Na zámku kelečském 21. septembris 1717.

Wentzel Schindelek

Milada Davidová