Historie

Zánik hradu Šaumburka u Kelče

Hrad vystavěl v románském slohu roku 1272 olomoucký biskup Bruno ze Schauenburku na kótě 612 nad Podhradní Lhotou východně od Bystřice pod Hostýnem a jižně od Kelče.
O jeho stavbě dovídáme se z Brunovy listiny, dané téhož roku, v níž se praví, že castrum bonum ct necessarium construitur, staví se hrad pevný a potřebný (Codex Moraviae IV. 94).
V českých pramenech XV. století uvádí se jako hrad Šumburk.
Od roku 1416 měl Šumburk v zástavě Zikmund z Bítova u Znojma, který se před tím uvádí od roku 1412 v manských knihách olomouckého biskupství jako starosta (purgravius) na Šaumburku (Lechner II. 293).
Zikmund z Šaumburku podepsal landfryd, daný na sněmu obecním v Brně 4. března roku 1434, a přivěsil k němu svou pečeť (A Č.X 251).
Roku 1437 byla tato zástava rozšířena na Zikmundovy syny Mikuláše z Bítova a Hanúška z Liptyně u Osoblahy (Volný, KTO. I. 56).
Všichni tři Zikmund, Mikuláš i Hanuš – psali se také z Dešné u Bítova (okres Jemnice).
Manské knihy uvádějí – rok 1447 – výslovně Mikuláše z Bítova a Hanúška z Dešné jako bratry (Lechner I. 57).
A podle knih půhonných a nálezových z roku 1437 byl Mikuláš z Bítova synem Zikmundovým (III. 474).
O jejich životě na Šaumburku roku 1437 podávají několik zpráv uvedené Knihy půhonné.
Zdeněk z Kokor u Přerova pohnal Mikuláše z Šaumburku, že mu truhly vybil a pobral z nich, což v nich bylo, ježto jemu Zdeňkovi to neboštík bratr stupečník poručil a Mikuláši z Šaumburka dal schovati k věrné ruce (III. 458).
Jan Duň z Žakovic u Bystřice pod Hostýnem a Jindřich z Trúbek u Zdounek pohnali Zikmunda a Mikuláše syna jeho z Bítova a z Velikých Prosenic u Lipníka nad Bečvou, že neboštík Jan Čeček, bratr jejich, svěřil jim a dal schovati peníze a zlaté v tom ušel, a oni Jan a Jindřich k tomu právo mají podle svobod této země (III. 474).
Kněz Mikuláš, převor a konvent kláštera sv. Michala v Olomouci pohnali Zikmunda z Deštného seděním na Šaumburku, že jim drží hřivnu platu v Malých Proseničkách blíž Přerova, nemaje k tomu práva (III.475).
Hanuš z Deštného pohnal Oldřicha Stoše z Dřevohostic, že mu slíbil za peníze za Jiříka ze Šternberka a z Lukova na Holešovsku i nechce mu plniti. Z téhož důvodu pohnal Hanuš z Deštného také Albrechta z Postupek u Kroměříže (III. 512).
Mikuláš z Bítova pohnal Jiříka a Lacka, bratři ze Šternberka a z Lukova, že dal za ně peníze a těch mu plniti nechtí (III. 516-517).
Jan z Bořitova a z Počenic u Zdounek pohnal Mikuláše z Šaumburku, že slíbil za Zbyňka z Bystřice k Albrechtově ruce, což by Albrecht a Oldřich Šiška mezi Janem a Zbyňkem vyřkli, aby na tom přestali, a toho Zbyněk učiniti nechtěl a měl dáti svou při popsanou Albrechtovi (III. 523).
To všechno stalo se roku 1437.
Roku 1438 zasedal Mikuláš z Šumburka odjinud z Bítova na manském soudě (Lechner I. 47). Ale téhož roku pohnal ho u manského soudu Petr z Petřvaldu o zboží v Malhoticích u Kelče (Lechner II. 325,326), a rovnán sirotčí spor mezi ním a Václave, z Kobeřic (Lechner II. 326).
Roku 1441 vidíme Mikuláše z Bítova odjinud ze Šaumburku opět mezi přísedícími manského soudu (Lechner I. 50,96).
Roku 1444 dostal Mikuláš z Bítova na Šaumburku od biskupa Pavla za věrné služby do nájmu manskou ves Loučku (Lechner I. 99).
Roku 1445 zasedá Mikuláš zase na manském soudě (I. 53,101), stejně roku 1447 (I. 103).
Na rok 1447 navazují opět Knihy půhonné a nálezové.
Miroslav z Cimburka, odjinud ze Schradic a Brumova, pohnal Mikuláše z Šaumburku, že poslal na něho čeleď svou do Valašských Klobouk a tam mu pobrali (loupili) v jeho městě (III. 599).
Jan Mukař z Kokor u Přerova pohnal Mikuláše z Bítova a Šumburka, že mu vzal dvě stě hřiven grošů věna mateře jeho, práva k tomu nemaje (III. 600).
Jan z Opatovic u Kelče pohnal Machnu z Libosvar, že po smrti otce jeho truhlu Janovu vzala na Šumburce, v níž byly pás stříbrný, peníze, koltra (závěs) postavcová i jiné věci Janovy, nemajíc k tomu práva (III. 606). Poručníka učinil Bohušku z Předkelčí.
Matěj z Něhova pohnal Mikuláše z Šumburka, že mu slíbil za Jana Hluckého z Messenpeku za peníze a těch mu plniti nechce (III. 610).
Petráš z Prosenic na Lipensku pohnal Mikuláše z Šumburka, že mu odkoupil základu jeho vsetínského zboží (panství) , ježto on Petráš na tom postihnouti měl. Pro totéž pohnal Petráš také Hanúška z Šaumburka, Mikulášova bratra (III. 612).
Mezi Petrášem z Prosenic a Mikulášem z Šumburku páni roku 1448 nalezli, že Mikuláš nemá tomu půhonu odpovídati (III. 632).
Mikuláš z Bítova pohnal roku 1447 Jana Mukaře z Kokor, že list má, který mu vrátil a jeho poručníkům a rukojmím, ježtoť svědčil Mikulášově sestře Hedvice a Mikulášovi, a on Jan ten list nechce mu před pány ukázati k jeho potřebě (III. 619).
Hanuš z Deščné (Dešné u Bítova na Znojensku), Mikulášův bratr, pohnal Albrechta ze Šternberka a z Holešova, že mu slíbil za Lacka ze Šternberka za zprávu za Kožeraly (později zaniklou ves u Dřevohostic) a že mu to měl v desky vložiti a zpraviti podle listu a toho mu neučinil. Mimo to pohnal Hanuš Albrechta, že kázal bráti jeho lidem v Holešově a jímati je (III.619).

Pokračování příště.

Milada Davidová