Historie

Anotace: Záhorská kronika, Listopad 1931
Florian Zapletal
 

Zánik hradu Šaumburka u Kelče

Petráš z Ochab podal útok na Hanuška z Deštného a Hanuš z Deštné zase na Petráše z Ochab (III, 625). Mezi Petrášem z Ochabee a Hanúškem z Šumburka páni roku 1448 nalezli, že Hanúšek tomu půhonu nemá odpovídati (III.629).
Bernhart z Hranic pohnal roku 1447 Mikuláše z Bítova a z Šumburka, že mu slíbil za pana Jiskru za peníze a těch mu plniti nechce (III. 646).
Tento pan Jiskra není nikdo jiný nežli věhlasný válečník a státník XV. století Jan Jiskra z Brandýsa, který se narodil na Fulneku, v deskách opavských je zapsán 21. listopadu roku 1431 jako Jan Jiskra ze Všechovic u Bystřice pod Hostýnem (ČČM. R.1846.713), a v manských knihách biskupství olomouckého je zván roku 1437 a 1438 Janem Jiskrou z Brandýsa a ze Všechovic, který drží zboží ve Všechovicích, ale jest právě vně země (Lechner II. 322.326). Knihy půhonné a nálezové vzpomínají pana Jiskry ještě roku 1447 v souvislosti s Nahošovicemi u Dřevohostic (III.623) a roku 1464 ve spojitosti s Václavem Barským ze Všechovic u Bystřice (IV. 449).
Jan z Raduně na Opavsku pohnal roku 1447 Hanuše z Deščného, že s knížaty opavskými ztekl mu jeho hrad a tu mnoho ztratil (III. 654).
Vavřinec u Ústína pohnal Hanuše z Deščného a ze Vsetína, že mu slíbil za Jana Čapka za peníze a těch mu plniti nechce (III. 658).
Tento Jan Čapek ze Sán byl proslulý hejtman sirotčího vojska, který se svými Sirotky dospěl roku 1433 až k Baltickému moři u Gdanska a od roku 1437 až do své smrti držel hrad Hukvaldy na východní Moravě, kde podle všeho také zemřel.
„Staří letopisové čeští“ nazývají ho proto Čapkem Hukvaldským (str.87).
Na Moravu přišel Čapek za tři roky po osudné bitvě u Lipan, v níž byla 30. května roku 1434 poražena vojska Táboritů a Sirotků.
Aeneas Sylvius vypravuje ve své „Historii české“ (kapitola 51), že Čapek, který u Lipan velel jízdě táborské, výborně znalý vojenství, který kdysi způsobil mnohé pohromy Prusům a až ke Gdansku a k Baltickému moři vítězné vojsko vedl, uniknuv z lipanské bitvy, uchýlil se s velkou částí jízdy do Kolína.
„Staří letopisové čeští“ líčí Čapkův ústup na Kolín jinak. Mnozí s Čapkem utekli na Kolín. A z toho vinu Čapkovi dávali, když od nich utekl, že by on je zradil a zavedl. A proto s ním potom nechtěli rádi dobří lidé kvasiti (str. 90).
Už roku 1437 pohnal Boček Puklice z Pozořic a z hradu Drahotuše nade vsí Podhořím u Lipníka Jana Čapka ze Sán u manského soudu biskupství olomouckého (Lechner II. 323.328).
Roku 1438 pohnal u manského soudu Jana Čapka ze Sán (strenuum militem) Martin řečený Žabka ze Staré Vsi a Jakub z Rybího u Štramberku (II. 325) a dokonce sám tehdejší olomoucký biskup Pavel (II. 327).
Pergamenovým listem, psaným a daným na Hukvaldech 16. října roku 1438, dal darem Jan Čapek ze Sán, pán hukvaldský, jak se Čapek píše, Niklovi Janzovičovi ze Staříče u Místku a jeho dědicům lán pole a právo svobodné honby zvěře a lovu ryb v okolí, ale uložil mu za to povinnost, aby na hrad s palicí šel na Hukvald a tam pobyl den nebo dva. K listu kázal Čapek přivěsiti vlastní pečeť a pečeti panoše Jana a Pavla, bratří vlastních z Kateřinic u Příbora a Jakuba z Rybího, tu chvíli Čapkova hukvaldského purkrabí (L S A III. 218-219).
Roku 1441 držel Čapek čtyři lány ve vsi Proskovicích u Moravské Ostravy (Lechner I. 50).
Českou pergamenovou listinou, danou v Budíně 20. června roku 1442, vyznal Boček z Pozořic a z Drahotúše, že je mu dlužen král Vladislav za Jana Čapka ze Sahan (Sán) a za Přibíka z Klenového 6000 hřiven grošův dobrých a na to mu dal 1400 zlatých (Č Č M r. 1880. 403).
Roku 1445 předstoupil fojt, purkmistr a konšelé městečka Frenštátu pod Radhoštěm před pána hukvaldského Jana Čapka ze Sán, aby jim práva a svobody obnovil, ježto listy a práva v těch válkách minulých (husitských) ztratili. I přivedli svědomí starého měštěnína těšínského, který na kříži vyznal, že měšťané frenštátští v těch právích sedí jako v Jičíně nebo v Příboře (Prasek 75).
Štěpán z Vartnova pohnal roku 1446 u zemského soudu v Olomouci Jana Čapka ze Sán a z Hukvaldův, jakož s králem polským táhl, tu mu spálil a jeho chudé lidi zahubil v Sudicích na Hlučínsku a ještě na tom dosti nebylo, ale vrátiv se zase na požár (spáleniště), tu jim dokonce pobral (zloupil) a hnal na svůj zámek na Ostravu v pravém lantfridě (příměří), nemaje k němu, Štěpánovi žádné viny (K. P.III. 549).
Téhož roku pohnal Jana Čapka ze Sán a z Hukvaldův Smil z Dúbravice, že mu pobral (loupil) na jeho zboží v pravé jednotě panské, nemaje k němu žádné viny (III. 559).
Vandala z Czangru, manželka Kristoforova z Volfab, pohnala Jana ze Sán a z Hukvaldův, že jí dlužen spravedlivého dluhu čtyři tisíce zlatých uherských, pět měřic mouky a sto volů a 30 drajlinků vína a chce to prokázati Čapkovým listem (III. 560).
Oldřich Štos z Branic a z Dřevohostic pohnal roku 1446 Jana Čapka ze Sán a z Hukvaldů, že mu pobral (loupil) v pravé jednotě (v míru), nemaje k němu žádné viny (III. 568).
Roku 1447 podal přísud Štěpán Vartnovský na Jana Čapka, rovněž Vandala z Cangen (III. 578).
Jak už uvedeno, pohnal roku 1447 Vavřinec z Ústína na Olomoucku Hanuše z Deščného a ze Vsetína, že mu slíbil za Jana Čapka za peníze a těch mu plniti nechce (III. 658).
Franěk z Hartmanovic pohnal Jana Čapka ze Sán a z Hukvaldů, že mu je dlužen peníze a těch mu zaplatiti nechce (III. 676).
Česká papírová listina, daná a psaná v Osvětimě 8. října roku 1449 uvádí Jana Čapka ze Sán a z Hukvaldův, který s Bolkem, knížetem těšínským a s Mikulášem z Dubovce rovná nesnáze mezi králem polským Kazimírem a Mikulášem z Vladěnína (Č Č M. r.1880.403).
Kdy a kde Čapek zemřel, není známo, ale možno s jistou pravděpodobností tvrdit, že zemřel na Hukvaldech. Jistě byl mrtev roku 1460.

Pokračování příště.

Milada Davidová