Historie

Anotace: Záhorská kronika, Listopad 1931
Florian Zapletal
 

Zánik hradu Šaumburku u Kelče

Mikuláš z Moravan a z Kurovic na Holešovsku pohnal toho roku Odřicha z Kúnic a z Dřevohostic z půl sedma sta zlatých uherských dobrých se lvy, že mu slíbil za neboštíka Jana Čapka i neplnil mu podle listu a slibu svého, což chce na něho listem prokázati (K P. IV. 285).
Týž Mikuláš pohnal Václava z Doloplaz o stejnou sumu, že mu slíbil za neboštíka Jana Čapka i neplnil mu podle listu a slibu svého (IV.286).

Boček Puklice z Pozořic a ze Štramberka pohnal Voka ze Sovince a z Helštýna z půl třetího tisíce zlatých dobrých uherských, že mu jest rukojmí za neboštíka Jana Čapka za dvanáct set zlatých dobrých uherských i za úroky a těch mu plniti nechce, což chce Boček prokázati Vokovým listem a pečetí (IV.295).
Ještě roku 1464 pohnal Burian z Pozořic a ze Štramberka Fulšteina ze Slavkova, že mu slíbil za Čapka i nedbá mu plniti (IV.399).
Téhož roku pohnal Burian ze Štramberka Voka ze Sovince a z Helštýna, že mu slíbil za Čapka i nedbá mu plniti (IV.401).
Hukvaldy měl v zástavě od olomouckého biskupa Jana Mráze od roku 1400 král Zikmund, který tuto zástavu postoupil roku 1437 Janu Čapkovi ze Sán, když se tento po bitvě u Lipan přidal později na jeho stranu. Po Zikmundově smrti 9. prosince roku 1437 stál však Čapek na straně polského krále. A když polský král Vladislav bojoval o Uhry, učinil Čapka dokonce nejvyšším polním hejtmanem svého vojska v Uhřích (roku 1442)
Té doby týká se půhon z roku 1446, v němž se uvádí, že Čapek táhl s polským králem. Čapek držel také zámek v Ostravě, uvedený v citovaném půhonu, neboť k hukvaldskému zboží neboli panství náležela tehdy nejen řada vesnic a dva hrady (Hukvaldy, a Šostýn u Kopřivnice na Příborsku), nýbrž také několik měst, mezi nimi Ostrava a Frenštát pod Radhoštěm.
Jan Čapek ze Sán měl jedinou dceru Žofii, která provdána za neméně slavného válečníka Jana Talafúsa z Ostrova, který se v dějinách uvádí po prvé roku 1439. Dne 17. března roku 1440 byl na sjezdu v Čáslavi (A.Č. I. 225). Potom vstoupil do vojska Jana Jiskry z Brandýsa, nejvyššího hejtmana uherského krále Ladislava na Slovensku, stal se předním z jeho hejtmanů, roku 1441 obhájil Košic proti Uhrům, roku 1442 se proslavil smělým nočním útokem na Jager, potom byl hejtmanem na hradě Rychnavě na východním Slovensku, kde se uvádí bezpečně roku 1449 (A.Č.IV.331), roku 1458 svedl hrdinský zápas s vojskem krále Matyáše před Šaryšským Potokem, roku 1460 
uvádí se jako obhájce Jiskrových hradů Šaryše a Rychnavy a roku 1462 opouští Slovensko po smíru krále Matyáše a Jiskry z Brandýsa.
Odebral se podle všeho na Hukvaldy.
V seznamu biskupských statků, pořízeném z rozkazu biskupa Tasa z Boskovic ku dni 12. března roku 1465, praví se, že hrad Hukvaldy a město Ostrava i zboží k ním příslušné je v rukou krále (ocenpantur per Regem) Jiřího z Poděbrad (Lechner I.137).
Jan Talafús z Ostrova mohl tedy býti držitelem Hukvaldů pouze od roku 1460, kdy jeho tchán Jan Čapek se Sán byl už mrtev, do roku 1465, kdy Hukvaldy drží král Jiří.
Že Talafús Hukvaldy skutečně držel, o tom svědčí panský nález mezi biskupem Tasem a paní Hedvikou Kateřinskou z roku 1475, v němž se praví, že Jan Čapek ze Sán , udělal svého času ve Staříči, příslušném k hukvaldskému zboží, veliký rybník, že tímto rybníkem Čapek panství zvelebil, a že Talafús z Ostrova jako Čapkův dědic jest ještě živ (K P. V.17).
Podle zprávy archivu ve Vratislavi Talafús, v latinských pramenech často jako Teléf uváděný, poslal Vratislavským a Namyslovským 6. srpna roku 1466 opovědný list „i se všakú svú rotú i svými služebníky“ (O S N. XXV. 51).
Bylo to v době , kdy město Vratislav ve Slezsku a městečko Namyslov, Vratislavským náležité, chovalo se odbojně k českému králi Jiřímu z Poděbrad, a kdy král Jiří některé z českých bojovníků, tak zvaných Bratří neboli Bratříků přijal do své služby a vypravil je s Burianem Puklicí z Pozořic a ze Štramberka do boje proti Vratislavským, dav jim za velitele
Ctibora Tovačovského z Cimburka, pozdějšího slavného státníka a moravského zemského hejtmana. Právě 6. srpna roku 1466 oblehli Namyslov. Ale celá výprava vrátila se nakonec domů s nepořízenou.
Z panského nálezu roku 1475, zejména z jeho věty „listové jiní na Talafúsa placeni buďte“, možno soudit, že Talafús tehdy ještě žil. Ale kde a kdy zemřel známo není.
Roku 1437 koupil sice Talafúsův tchán Jan Čapek ze Sán hrad Valdštein i s panstvím na Boleslavsku v Čechách, ale poněvadž se odebral na Moravu na hrad Hukvaldy, které tehdy rovněž získal, zapsal hrad Valdštein své dceři Žofce a jejímu muži Talafúsovi. Ale hrad nezůstal dlouho v jejich rukou. Na hradě Valdštejně se usadili zlodějové a loupežníci, jak o tom vypravují „Staří letopisové čeští „ (str.122). Před sv. Jakubem roku 1440 obehnán jest hrad Valdštein v kraji Boleslavském v Čechách skze pány a zemany, kdežto se byli zavřeli zlodějové a loupežníci. Pražané také vytrhli na pomoc jim a lidem s puškami (děly) v pátek po sv. Bartoloměji. A potom po sv. Václavu dobyli hradu.
Komu se Valdštein potom dostal , není známo.
Uvedený Jan Talafús z Ostrova nesmí býti zaměňován s Janem Talafúsem z Říčan, který se uvádí na Moravě už roku 1420 (A.Č. IV.381), a v Knihách půhonných a nálezových se s ním shledáváme roku 1446 (III.534), kdy pohání u zemského soudu v Olomouci Jana z Vidče, Jakuba z Dobršic na 
Přerovsku a Jana Bradku z Kladník na Lipensku, že mu nechtějí položiti v desky Dřínového, dnešního Dřínova na Zdounecku.
Po této exkursi o Čapkovi a Talafúsovi, v níž nebyl dotčen pouze biskupský hrad Šaumburk u Kelče, nýbrž také řada jiných osob, věcí a událostí ze Záhoří, vrátíme se opět k roku 1447 a speciálně k hradu Šaumburku.
Jan Mladší z Moravan pohnal roku 1447 u zemského soudu v Olomouci Zikmunda z Šumburka i ze Vsetína, že mu napsal list, v němž obvinil jeho lidi z krádeží na jeho (Zikmundově) zboží a toho neprokázal. Jan chce předložiti soudu Zikmundův list (III. 667).
Roku 1447 zasedá na manském soudě Hanuš Myška z Dešné a Mikuláš z Bítova, zvaný Mikuláš Šumburský z Bítova, synové Zikmunda z Bítova (Lechner I.57.103).
Také roku 1448 uvádí se Mikuláš ze Šumburku a z Bítova jako přísedící tohoto soudu (I.57.103).
Ale z listu biskupa Bohuše ze Zvole, daného a psaného v Olomoucin v sobotu před sv. Tiburcím roku 1455, se dovídáme, že Šaumburk už nebyl tehdy hradem, nýbrž pouze hradištěm, a že moravský zemský hejtman Jan z Cimburka a z Tovačova, vyplativ hrad, nařídil jeho zboření, poněvadž zástavní páni hradu znepokojovali, poškozovali a olupovali celé okolí, zkrátka hrad se stal v jejich rukou loupežným hnízdem („z toho zámku Šumburku bytedlníkóm v tom okolí škodili a válkú na lidi sehali“).
Tento důvod zániku hradu Šaumburka je patrný také z uvedených pramenných zpráv, podle nichž byla z hradu ohrožována bezmála celá východní Morava.
Jeho zříceniny však volají naléhavě po podrobném prozkoumání.

Milada Davidová