Město Kelč
Město Kelč

Historie

-

Anotace: Pověsti starých měst
Helena Lisická
 


Boží soud

Sedláku Jurovi z Kelče se na pastvě ztratila kobyla. Obecní pastýř se dušoval, že řádně hlídal ve dne i v noci. Co to bylo platno, když nejpěknější ryzka zmizela a nevěděl kam. Jura zašel na radnici a tam ohlásil, co se stalo. Páni radní pokyvovali hlavami, ale ryzku mu vrátit nemohli.
„Neboj se! Pastýře přísně potrestáme, protože špatně hlídal stádo. Kdo však tobě škodu nahradí, když nemáme žádného zloděje? Poohlédni se sám po kraji. Taková kobyla není jehla v kupce sena, snad ji někde najdeš.“
Sedlák takovou radu nečekal, ale nechtěl se přít s radními. Na pastýři vymáhat peníze nemohl, protože to byl chudák. Když uvažoval, co by měl udělat, najednou dostal dobrý nápad. Šel domů, v komíně uřízl šrůtku uzeného masa a v komoře vzal láhev slivovice. Uložil vše do kabely, hodil si ji přes rameno a utíkal pod Javorník za Mandulou.
Božec Mandula byl známý široko daleko svou moudrostí. Mnohým lidem poradil v nemoci a dovedl také čarovat nebo hledat ztracené věci. Vodil dokonce mraky přes vrchy, aby kroupy v kraji nepotloukly úrodu a nenadělaly škody.
Jura běžel jako srnec. Kabela mu poskakovala na zádech, ale vůbec ji necítil. Věděl, že jediný Mandula může mu nějak pomoci. Co ten řekl, dalo se vyvážit zlatem. Když doběhl k jeho dřevěnici pod lesem, zaklepal na okno.
„Jen pojď dál, Juro! A neboj se povědět, co se ti přihodilo,“ vítal ho Mandula a zval sedláka do světnice.
V chalupě bylo teplo. Vonělo to zde všelijakým kořením. Mandula byl už starý muž, ale držel se zpříma a v očích měl jiskru. Kdo se mu do nich podíval, musel vždy mluvit pravdu. Každou lež ten božec poznal a běda tomu, kdo by se opovážil ho oklamat.
Jura neměl před ním co tajit. Položil na stůl maso a vedle postavil láhev. Potom začal vyprávět, jak přišel o kobylu a co mu řekli páni radní ve městečku.
„Přišel jsem k vám s velikou prosbou,“ povídal nakonec. „ Nevíte náhodou, kde mám svou ryzku hledat? Byla pěkná a utáhla každý vůz, kdekdo mi ji záviděl.“
Božec ho pozorně vyslechl. Zeptal se Jury, s kým je zadobře a s kým se nemá rád. Sedlák nebyl žádný lakomec. Se sousedy vycházel dobře a jako dobrý hospodář věděl, jakou pro něho má kobyla cenu.
„Přistup blíž a podívej se do tohoto zrcadla! Chvíli se dívej, pak mi povíš, cos tam viděl.“

Zrcadlo viselo mezi okny na zdi. Jura zprvu nic neviděl, jenom mlhu. Najednou se trochu rozsvětlilo, mlha se rozpadla v pavučinové cáry a pak zahlédl pár známých chalup. Když se dobře podíval, úžasem vykřikl :
„Vždyť to jsou přece Branky! To je dědina nedaleko Kelče.“
Vtom se zrcadlo znovu zamžilo. Jura si zklamaně povzdechl, protože kobylu v něm nenašel. Ale božec Mandula byl spokojen.
„Teď alespoň víš, Juro, kde máš svou ryzku hledat. Dojdi do Branek a poohlédni se po chalupách. Určitě ji tam najdeš. Ale buď opatrný! Kobylu tak snadno zpátky nedostaneš, musíš si ji vysoudit. Právo je však na tvé straně, nemáš se tedy čeho bát.“
Mandula vyprovodil Juru ze stavení a dlouho se za ním díval, dokud nezmizel za potokem.
Když sedlák přišel domů a ženě pověděl, kde byl a jak pochodil, dívala se na něho nedůvěřivě. Ale on se sotva najedl a pospíchal hledat kobylu.

Pokračování příště. Milada Davidová

Datum vložení: 1. 6. 2004 0:00
Datum poslední aktualizace: 1. 6. 2004 0:00
Autor: Super Admin

Mobilní aplikace

V obraze

Aktuální informace v mobilní aplikaci zdarma ke stažení:

Google playApp Store

Virtuální prohlídka

Virtuální prohlídka

Virtuální prohlídka

Hlášení závad

Hlášení závad

Rozklikávací rozpočet

Rozklikávací rozpočet

Aktuální teplota

26.8.2021 09:57

Aktuální teplota:

--- °C

Vlhkost:

--- %

Rosný bod:

--- °C