Historie

Anotace: Záhorská kronika, Červen 1934
Antonín Svěrák
 

Posloupnost na domech šenkovních v Kelči

V listině datované 11. května 1429, chované v arcibiskupském archivu v Kroměříži, čteme následující věty :
„Ze všech krčem z městečka i předměstí biskupští i manští i také kostelní lidé dávají faráři vazaturu (jakási pivní dávka). To sami králové ustanovili od počátku křesťanství, aby přední pivo dobré dáváno bylo, z přespolního piva dávají za 1 groš z každé bečky. „

Tyto věty zřejmě povídají, že v Kelči od nepamětných dob byl pivovar, který patřil celému městu. Vaření piva se asi nevyplácelo a z té příčiny a snad ještě z jiných důvodů pivovar zanikl a dováželo se pivo cizí. Toho využil biskup Jan XVI., známý z historie jako voják a diplomat, a dal zříditi v Kelči pivovar panský. To však pobouřilo měšťanstvo a po jeho smrti zdvořilým, sice ale rozhodným přípisem ke kapitule důrazně žádali, aby pivovar byl zrušen. Čteme o tom v listině ze dne 1. října roku 1553 následující :
„Nejprve vaší milosti oznamujeme, že předešlých let jeho milost pán, pan Jan, biskup dal pivovar v městě ustaviti a pivo na výstav k užitku svému dal jest vařiti na nemalou škodu a záhubu živnostem našim, kteréhož pivovaru od starých pamětí žádný nepomní. – Prosili jsme jeho milost, aby ten pivovar změněn byl, i do kapitul jsme o to vysílali a prosíme i vaši milost, abyste ráčili chudou obec opatřiti, aby ten pivovar zkažen byl. Také oznamujeme, že jsme před lety měli svobodu v šencích, ale nebožtík milostpán nám zakročil, abychom opavský pivo nešenkovali, z čehož jsme totiž z toho šenkování nejvíce město opravili a sruby okolo města zdělali. – Protož doufáme, že při těch svobodách starobylých zachováni budeme bez překážky potomních pánů.“
Obec s touto peticí dobře pochodila, neboť za nástupce Janova, biskupa Marka byl panský pivovar puštěn obci roku 1555 za roční poplatek 6 zlatých moravských. Na rozdíl však od starodávné skutečnosti, že totiž pivovar byl původně považován za majetek celé obce, měšťanů i předměstských, považovali měšťané tento nově nabytý panský pivovar za svůj, což od ostatních bylo po 200 let trpěno, ale kolem roku 1750 byl městským písařem jakýsi rýpala, jehož jméno se nedochovalo a který asi znal staré listiny. Ten rozeštval předměšťany tou měrou, že se dožadovali spoluvlastnictví na pivovaře. Byl z toho dlouholetý spor. Tehdejší vrchní v důsledku toho žádal, aby dotyčný písař byl propuštěn, jelikož občanstvo do stálých sporů štve. Nicméně měšťané, pokud se týče pivovaru, při vyhráli a vrchnost rozhodla, že oni jsou jedinými majiteli pivovaru.
Měšťané si toho obdarování jistě vážili soudě z přísného pivovárního řádu, ale jedné chyby, u kelečských lidí obvyklé, se dopustili a dopouštějí dosud : nejdou s duchem času – jak to dělali naši tatíci, tak budeme i my. Nestarali se o nové metody výroby, o zlepšení jakosti, odbytu, zařízení atd. Pivovar upadal víc a více a roku 1860 přestalo se vařit, o 10 let později prodána budova i se zařízením a roku 1900 se měšťané o zbylé jmění rozdělili a ze všeho zbyl jen místní název – Pod pivovarem – a šenkovní domy.
Vím, že mnohé občany by zajímalo, kdo byli předchůdcové na jejich nynějším majetku, vždyť jsem byl na to již častěji tázán. Rozhodl jsem se proto na základě gruntovních register z roku 1622 sestaviti posloupnost majitelů na domech šenkovních, bohužel, jen asi do roku 1800, poněvadž dalších zápisů v Kelči není. Byla to práce úmorná vyhledati majitele jednotlivých čísel vzhledem k tomu, že dnes máme domovních čísel na náměstí pouze 32, kdežto v registrech uvádí se čísel 34, ale podařilo se mi to .
Čís. 1. Zámek
Čís. 2. Dům Jiry Slaninova, cena 400 zl.mor. Roku 1623 prodán Janu Vaňkovu. Roku 1641 Juříkovi Janotovu. Roku 1649 Havlu Vážanskému (holý palác). Roku 1676 prodal Ondřeji Střeleckému a ten jej pustil svému otci Martinu Střeleckému (Krejčímu). Roku 1689 po jeho smrti prodala obec Jakubovi Veselému se všemi duby a (S.V.) hnojem. Roku 1704 zemřel a vdova vzala si Václava Střítežského. Ten zaměnil roku 1714 s Pavlem Kratochvílem za chalupu čís. 242. Roku 1733 přejímá Pavel Kratochvíl mladší. Tento Kratochvíl přikoupil ku svému domu ještě sousední domek šenkovní, patřící kdysi Janu Stárkovi (pod poštou), anebo se tam přiženil a učinil z obou dům jeden, který roku 1776 převzal syn Josef (Podlední zápis).
Čís. 3. Dům Jakuba Paršáka, cena 150 zl.mor. Roku 1661 byl prodán Janu Vaňkovi. Roku 1668 prodán Jiříku Buchtovi. Roku 1693 vzal si vdovu po něm Jan Kopřiva. Roku 1699 převzal Franc Buchta, syn Jiříkův. Ten asi v krátce zemřel a vdova Mařa se provdala za Tomáše Porubského a jemu roku 1712 dům poručila. Roku 1722 po smrti Porubského koupil jej slovutný muž Jan Procházka (kupec). Po smrti Procházkově prodán obcí Jakubovi Nebojsa : že řádně, chvalitebně, bohabojně, poslušně chovati se bude staví rukojmě…
Roku 1753 vdova po něm provdala se za Martina Střítežského a dům mu pustila. Roku 1777 převzal zeť jeho Martin Pastrnek.
Čís. 4. Dům Šebestiána Hrnčíře, cena 250 zl.m. Roku 1622 ujal Vítek Jachulů. Roku 1633 popustil Tomáši Varvasovu. Týž roku 1641 prodal Mikuláši Indruchovu. Roku 1647 Varvas vzal zpět a opět prodal Martinu Krejčímu (Střeleckému). Roku 1657 Krejčí prodal Janu Martina Ondrova ( Janu Machaví). Roku 1684 převzal jeho syn Václav. Týž zemřel roku 1719 a vdova Krystýna provdala se za Jana Veselého, týž po její smrti oženil se po druhé s jistou Polexinou, zemřel roku 1745. Vdova Polexina vzala si pak Jana Posníka roku 1746. Roku 1760 převzala dům Anna, dcera po Janu Veselém, ta se provdala za Jana Palackého a dům mu dala připsat. Roku 1769 prodal Palacký Janu Daňkovi za hotové , protože potřeboval mnoho oprav. Roku 1783 Daněk prodal Josefu Mašlaňovi
Čís. 5. Radnice.
Čís. 6. Dům Václava Haluze, cena 440 zl.m. Zemřel roku 1616 a ouřad prodal Blažeji Kvapilíkovi. Roku 1652 koupil Matěj (Macek) Jurů od faráře Jiříka Claudiusa. Roku 1683 převzal syn jeho Martin Macků. Roku 1685 vdova po něm Manda, 1686 koupil Matěj Pavlíčků ze Špiček s přídankem : starý valach, klisna sivá, plemenice, vůz kovaný, pluh ze železí, brány dvě, pila, poříz, řetěz, stůl. Roku 1708 drží Anna, manželka Václava Rady, za kterého se asi Pavlíčka provdala. Roku 1716 jest majitelem Jiřík Macků, asi syn Martina. Roku 1728 pozůstalá vdova Běta provdala se za Štěpána Plesníka z Komárovic a dům mu dala do opatrování do zrostu syna Martina na 16 let. Roku 1737 ujímá se Martin Macků. Roku 1748 zaměnil svůj dům se šenkovním domem Tomáše Schöna. Roku 1769 popustil Tomáš Schön svému zeti Janu Fryčajovi, řezníku za 600 rýnských. Hotově 400, pak po každé várce po 30 rýnských. Roku 1775 upouští mu Schön 150 rýnských.

Pokračování příště.

Milada Davidová