Historie

Záhorská kronika, září 1931, Antonín Svěrák

Jak se naši bránili

Když zlostní židé měli palírnu zdejší Jeho knížecí eminenci v pronájmu, již některý rok vždycky o to usilovali, aby měšťani jim kořalku šenkovali. Avšak ti jim v tom žádným způsobem svoliti nechtěli, aby jejich svobodné šenky jak vinný tak pivný nějaké zkrácení neb újmy neutrpěly, a proto v tom mezi sebou zákaz učinili. Však ale jeden z nich, Jan Masařík neb Provazník, toho zákazu zdržeti nechtěl, nýbrž od těch zlostných židů kořalku k šenkování přece jen bral a šenkoval. Na to po nějakém čase byl jest před obec městskou předvolán a o to domluvy hrubé dostal, že proti obecnímu snešení to se opovážil učiniti, takže jest toho šenkování nechati musel, jakož i nechal.
Však ale přece on domluvení jinší se židy učiniti musel, neboť oni židé toho při milostivé vrchnosti jsou pohledávali a tak my k tomu jsme přivolit museli, když oni židé sobě koho z měšťanů budou moci najíti, že neubráníme, aby takovému – však bez nejmenší újmy našich šenkův – kořalku na šenk vystavěli. My jsme totiž mysleli, že se toho žádný neuváže, poněvadž jsme se na tom tak tiše byli snesli. Však ten Provazník jenom čekaje na to, jak jsme to dobře znali a tušili, furt zase od toho proklatého žida kořalku na šenk vzal a snešení měšťanů za nic sobě položil a více se židy nežli s křesťany kuploval.
Když se zase jednou měšťané sešli, jemu tomu Provazníkovi někteří nějaké slovo – však ne všeci, jenom někteří asi tři – řekli, že on tomu městu ani jeho předkové nic nezvelebili a on takové divy se opovažuje činiti, neboť tu se nejvíce měšťani báli, aby od židů tak jako fojti na výstav někdy kořalky bráti nemuseli – tu on ten jistý Provazník k panu hejtmanu se žalobou jest šel a křivě všechny měštany obžaloval a jej obelhal, a kořalku že šenkovat nebude, vypovídal a vypověděl. - Ouřední ani jiní měšťani o tom nic nevěděli, že on proto nějaké slovo te kořalky teprv šenkovat nechce, aniž bylo jim známo, že jest a tak křivou a lživou žalobu na zámku složil. A po některém dni se nadslýchá, že židovi na prostřed rynku právě konec jatek domek stavěti budou. Nedůvěřovali jsme tomu, ale tu již kamení vozí ukrutnou hromadu. Pana hejtmana ten čas Andreáše Popa v tom žádáme, tomu činiti nedopustil a té památky aby na sebe neuváděl. Však nic platno býti nemohlo, jen že se stavět bude a tu nám teprv přednesli, že proč jsme zhacovali Provazníkovi šenkovat. Však my jsme toho žadostivi byli, aby nám dokázal, od koho to zhacení měl, poněvadž jsme o tom nic nevěděli.
Však nic platno nebylo. Tak již grunty počínají kopat, zedník taky zakládal.
Tu my tři osoby : Augustin Kratochvíla, starší purmistr, Václav Peroutka, mladší purmistr, městský písař Václav Laučel do Holomouca jsme se vypravili k milostivé vrchnosti, o to jsme žádali s ponížeností, aby nám takového domku tak vprostřed rynku neráčili dáti stavěti, což jsme pozískali zkrze zásluhy sv. Jana Nepomuckého.
Hned oustní nařízení jsem dosáhli, ať tomu stavení se pokoj dá, pokudž Jeho milost pan regent Šerc k nám nepřijede, a tak se stalo. Jak jsme přijeli furt tomu stavení pokoj se dáti muselo. A tak když J.M. pan regent k nám přijel a věci vyslechl, že žádná příčina v tom nebyla, aby ten Provazník jaký stavunk od ouřadu neb měšťanů měl, tak poznajíce to pan regent, to stavení poručil skasírovat, a kořalku aby šenkoval ten, koho sobě žid najde však bez nejmenší újmy měšťanům. A tak toho Provazníka zase sobě vynalezl, který na to schopný byl a očekával toho.
Načež my napřed psaní starší purmistr Augustin Kratochvíla a písař městský Václav Laučl o tom často jsem rozmlouvání mívali, co bychom ke cti a chvále boží na poděkování a památku božskou, že nás v tom ráčil chrániti, učiniti měli.
Padlo nám na mysl, že když jsme do Holomouca jezdili, sv. Jana Nepomuckého jsme vzývali, aby nás ráčil chrániti od té, potupy a ráčil nám býti nápomocen, abychom to šťastně zejskali, aby to stavení tomu domku pro zlostný židy milostivá vrchnost dopouštěti neráčila.
Tak majíce to my dva mezi sebou, aby obraz sv. Jana Nepomuckého vystaven byl, všechny měšťany k tomu jsme povolali a jim přednesli, že naše mínění jest obraz sv. Jana Nepomuckého na rynku na poděkování, že nás od toho stavení pro ty proklaté a potupné židy chrániti ráčil, vystaviti, což všichni k tomu svolili mluvíce, aby ten obraz vystaven byl, což i také se stalo nákladem měšťanů a některých dobrodinců v roce 1709.
Descriptum z conceptu a vlasti ruky nebožtíka v Pánu již usnulého Augustina Kratochvíla v roce 1723 dne 16. 7bris.
Desriptor toho Jiří Franc Pišeli p.t. městský písař hoře psaného roku.

Pokračování příště.

Milada Davidová