Historie

-

František Snopek
Fara kelecká roku 1429
Časopis Matice slovenská 36
Rok 1912

Fara kelecká roku 1429
Podává F r a n t i š e k S n o p e k

Dále byla „desatina“ nebo desátý peníz, (též „křižmové), který náležel pokladnici kostela olomouckého : kdož měli pole, dávali po jednom penizi, zahradníci s podruhy po dvou, krčmáři po třech penězích, a to tak, že sedlák na zahradě maje pole i krčmu, dal z roli peníz, ze zahrady dva, z krčmy pak tři peníze, mimo vasaturu. Vybíral je farář s kostelníkem o Božím Narození. Desatina nebyla odváděna již od desíti let.
Z vrchu k Meziříčí místo desátku platili keleckému faráři 4 libry vosku, z Mezříče pak jednu hřivnu grošův a půl čtvrti medu k oltáři Svatého Kříže uprostřed kostela, což o veliké noci má někdo vybírati faráři keleckému.
S t a n i š o v nedával desátku, protože pán dvora stanišovského vykoupil jej loukou, kterou faráři daroval na věčné užívání. Biskup s kapitulou potvrdil darování.
Ze šesti lánův v š e c h o v s k ý ch byl odváděn desátek, ze dvora dáváno pouze kostelu keleckému šest liber vosku.
Lidem v B í l é L h o t ě kněz Ruprecht a kněz Ondřej, faráři, postoupili v kostelním háji půl čtvrti role nebo louky bez robot , začež platili faráři osmnácte groši a obci lidi kostelních též tolik.
Desátky vozili sedláci hned s pole faráři na svých vozích, rovněž obilí sypané o sv. Martině, ze dvorů desátek svážel farář svým potahem.
Před Kelčí jest sedmero polí, ze tří bral desátek farář, ze čtyř polí příslušel kostelníkům na všeliké potřeby kostelní a na mouku na pečení hostijí. Držel také, jak již dotčeno, vinici, kterou mu odnímali sousedé.
F a r á ř m ě l č t y ř i k r č m y n a S t a r é m m ě s t ě s v o b o d n é, tehda byly vyhořelé. Jeden lán k nim náležitý držel bezprávně biskupský šafář Lejska. Měl také v městečku svobodnou lázeň (druhé tam nebylo), také vlastní mlýn, jejž mu opatrovali lidé kostelní, kteří cídili i příkop. K faře náleželo deset čtvrtí selských, devět v jednom kuse, desátá ve farářově luze, kdež byl mlýn. Luh šel po obojím březe řeky Juhyně až ke Komárovicům, nespravedlivě jej drželi lidé manští i biskupští. Konec pak luk biskup Petr připojil k fojtství komárovskému, zaměniv jej za louku mezi Choryní a Kladeruby, kterou ujali bratři Bohuše a Záviše pouze ve dvou hřivnách. Ve vsi Komárovicích vyzdvihl (založil) fojtství biskup Petr ze svého dvora.
F a r á ř m ě l 42 č l o v ě k y, kteří slušeli ke kostelu a kteří ničím nejsouce povinni městu ani k zámku, pouze faráři svému jako pánu orali a stavy dělali, ale s měšťany prodávali a kupovali v Kelči a spolu s nimi pásli dobytky. Petr biskup daroval faráři v novém městečku dům svobodný ode všech věcí, do kterého se uchyloval času válečného, v tom případě vcházeli do městečka i jeho lidé pomáhat bránit městečka a zámku. Z polí svých nerobotovali, nýbrž pouze dávali plat. Jenom v tom případě odváděli desátek jako z dědičného, když ujali roli pustou.
Z m ý t a měl farář desátý peníz nebo vše, co se obdrží desátého téhodne , také ze mlýna desátou měřici všelikého obilí i sladu, nebo co se vybere desátého téhodne. Jednou v roce má mlýn faráři mleti, neb jest vystavěn na břehu farářově. Z rybníka, který jest v luze farářově, pokud by se nestrhl, měl desátou rybu.
Z k a ž d é h o m l ý n a ve farnosti sluší faráři o Veliké noci měřice pšenice a měřice rži.
F a r á ř m ě l p r á v o ve všem obvodě své fary svými lidmi l o v i t i 
r y b y a l a p a t i p t á k y . Náležela mu též polovice sbírek kostelních o velikých svátcích. Všichni mu dávali koledu, pro kterou si chodil po domech.
Povinen byl dvakrát za rok zpovídati se svými kaplany, v Postě a o Veliké noci a posvěcovati nové pokrmy v kostele, nebo kde by se mu zdálo. V kostele Matky Boží a sv. Kateřiny na zámku nebyl povinen sloužiti nikdy, leda za času válečného nebo z dobré vůle. Nebo biskup Petr při vyzdvižení městečka, darovav na památku toho čtyřicet hřiven, rozkázal, by kaplanu farářovu dávány byly čtyři hřivny ročně, aby v městečku sloužil v neděli.
Ostatně byl farář povinen činiti všecko, co se dálo v jiných kostelích. Také měl chovati kaplana. Š k o l n í m i s t r a k a p l a n i , k t e ř í ž b y t u b y- l i , m ě l i j í s t i u f a r á ř e.
Školní mistr obdržel z každého domu o Třech Králích po dvou penězích a po pecnu chleba, od každých necek o Veliké noci po dvou vejcích. Od zvonění mrtvých měl po groši a kaplan od kříže rovněž po groši.
Paměti hodno jest, že k e l e č t í ř e z n í c i t é d o b y j i ž t v o ř i l i m e z i s e b o u b r a t r s t v í (jako cech). Pochovávali se v kostele, začež faráři dávali ročně deset čtvrtí hovězího masa čerstvého a pět kamenův (po 20 librách) loje o sv. Martině. Zemané neměli práva na pohřeb v kostele, leč prve dali hřivnu groši.
Když by se zbořil kostel nebo zkazily knihy neb obrazy, vedle rozkazu farářova měli nové opatřiti farníci. Všecka obec byla povinna stavěti obydlí vikáři a kněžím, též i školu. Kostelní pak lidé stavěti měli dvůr farský.

Pokračování příště. Milada Davidová

 

Datum vložení: 8. 9. 2005 0:00
Datum poslední aktualizace: 8. 9. 2005 0:00
Autor: Super Admin