Historie

Anotace: Fara kelecká roku 1429
 

František Snopek
Fara kelečská roku 1429
Časopis Matice slovenská 36
Rok 1912

Fara kelecká roku 1429
Podává František Snopek

K faře kelecké přísluší tyto vsi : nejprve městečko Kleč s předměstím se sedmi dvory. Dále Těšice se dvěma dvory, Malhotice s dvorem (ale tu ves páni zemané odtrhuímk Všechovicím). Ústí bez dvora, Skalice s dvorem, Kamenec s dvorem, Zámrsky s půl dvorem, Nemětice s půl dvorem, Kladeruby se třemi dvory, Milotice bez dvoru, Komárovice s dvorem fojtským, který pan biskup z roli svého dvoru a z téj fary luk vyzdvihl, místo kterýchž ten pan biskup dal lúku faráři, kteráž jest mezi poli chorynským a kladorubským s strany vody k háji. Také Choryně s dvorem z obú stran Bečvy, chorynka menší anebo Lhota Jarcova bez dvoru, Bránky s dvorem, Hořecsko bez dvora, a ta jest ves kostelní Pánkuov bez dvoru, byla ves kostelní se všemi horami, která nyní přísluší k Podolí, Stanišov bez dvoru nedává desátku nebo pán toho dvoru za desátek dal tam jednu lúku kostelu věčně k užívání faráři, tj. potvrzeno biskupem a kapitolou jeho. Tyto nemají lesu ani hory jediné, což kupovali u hajných farářových v horách u Hořecka. Kunovice s dvorem, Švamberk ves, nyní Lhota Hradní, Bílá ves blíž městečka. Těm lidem v Bílej Lhotě kněz Ruprecht a kněz Ondřej faráři svěřili jsou půl čtvrti rolí anebo lúky v háji kostelním a platili jsou třiceti šest grošů každý rok bez roboty, totjiž osmnácte groší faráři a osmnácte groši oci lidí kostelních, a druhé polovice šrvrt v tomž háji, kdež mlýn byl kostelní, přísluší k zahradě Jiříkově, pak tu štvrth v háji tak páni jak i ti lide drží. Také Babice bez dvoru, Všechovice z šest lánův s dvorem, z lánův desátek a z dvoru šest funtuov vosku k kostelu do Kelče.
Z těch se všech vsi sedláci dávají z každéj čtvrti roli padesáte snopů vovsa, a kde sú polie ve všech a městečku, desátý snop všelikého osení, ze všech dvorův dvanáctý snop, kteříž kolivěk přísluší k Kelči, z městečka oráči tak biskupští jako manští z každého lánu tři měřice obilí a ovsa tolikéž. Kdež přijde každého roku z Kelče faráři padesáte šest měřic obojího semena mláceného, tehdy faráři spravedlivě se zaplatí, a to jednom z rolí sedlákův kromě dvorů a polí, a též když z Kelče všeckéj dadí sedmdesáté čtvero kuřat, a všickni sedláci v Kelči, kteříž jmají krčmy a rolí, dávají spolu vazaturu i desátek a kuřata. To tak zřídili :kdož jmá troje nony rolí vzdéli, v kterýchž jest deset jiter na šíř, tehdy dá puol štvrti pšenice a tolikéž ovsa, a ktož má na jednom záhoně třiceti jiter, dá tolikéž. Též také v Pomkově, Hořecku, Stanišiově, Jarcovéj, v Černej Vsi, v Poličné a jestliže zase budú postaveny vsi horní, všickni také ve všech i v městečku hospodáři
dávají kuřata o svatým Petru a Pavlu, z každého lánu čtvero kuřat, z puol lánu dvé kuřat a z jednéj čtvrti jedno kuře, a z zahrad, kteříž jmají krávy, dávají po jednom sýru. Ze všech krčem z městečka i předměstí biskupští i manští i také kostelní lidé dávají faráři vazaturu. To sami králové ustanovili od počátku křesťanstva, aby přední pivo dobré dáváno bylo, z přespolního piva za jeden groš z každý bečky. I jestli že by bylo víno přivezeno, z jednéj bečky dává se más kostelu, to kostelník opatruje. Desáteční peníze všickni dávají, než snad již od desiti let nedali pro způsob lidu, my jmenujeme ty peníze desatinú anebo křižmové: ti kteříž role mají, po jednom penízi, zahradníci a podruhy po dvú penězích, krčmáři po třech penězích, z každého dvoru čtyry peníze. A ty vybírá farář s kostelníkem při času Narození Božího. A jestli že by který sedlák byl na zahradě jmajíc rolí a krčmu, dá z rolí peniez a desátek, z zahrady dva peníze, a z krčmy tři peníze a vazaturu. Ty peníze aneb desatina ku pokladu kostela olomuckého náleží.
Má také farář z mýtha desátý peníz aneb všecko to, což se pod desátkem téhodni dostane. Ze mlýnu také má farář desátú měřici všelijakého obilí i sladu, aneb to všecko, což by se dostalo desátého téhodne, neb i ten mlýn farářovi jednú v roce mletí jmá. Jestn ustaven na břehu farářově, a ten rybník, kdyby se nestrhl, jměl by farář desátú rybu při púsčení, nebo jest v luzie farářově.
Také v kostelev veliké svátky farář jmá polovici, a kostelník má počet činiti před farářem jednú v roce a jmá se psáti příjem i vydání. Koledu všickni povinni jsú dati faráři, a on k každému do domu jíti jmá.
Farář s svými kněžími povinen jest dvakráth spověd slyšeti v Postě a o Velice noci, posvěcovati nových pokrmů v kostele, aneb kdež mu by se líbilo.
Řezníci jmají bratrstvie a pochovávají se v kostele a platí faráři do roku deset čtvrtí msa hovězího čerstvého a pět kamenuov loje o svatém Marině. Farář i oni vědí, jak se k sobě jmají zachovati.
V kostele Matky Boží a svatéj Kateřiny na zámku páně, kdež nyní jest městečko, farář nikdy není povinen mši slúžiti, leč času válečného aneb z své dobré vuole. Neb pan Petr biskup slovutné paměti k vyzdvižení městečka toho daroval čtyryceti hřiven lidem tu v Kelči, na památku toho dobrodiní rozkázal dáti čtyry hřivny farářovu kaplanu, každý rok aby četl mše v neděli, a kteří ty peníze jmají, my dobře víme. Kdež toto protivenstvie pomine, najdeme ty peníze na statcích jich, a nad to již řečený pan biskup ze dvú lánů rozdělil, aby kaplanu plath byl dáván.

Pokračování příště. Milada Davidová