Historie

Anotace: Záhorská kronika
Prosinec 1933
Florian Zapletal
 

Z prvních dob hradu Šaumburka

V Opavě dne 27. srpna roku 1282 smířil biskup Dětřich také hradištského opata Budiše a pány Voka a Beneše syna jeho z Kravař, Beneše z Branice a Beneše ze Štítiny, čímž skončily vzájemné rozbroje (IV. 269-270). Při tom budiž zdůrazněno, že v listině uvedené klášterské vsi Hranice a Kamenec ležely západně od Opavy, nikoli v Pobečví na Moravě.
Za těchto bojů byl také dobyt a vypleněn hrad Šaumburk (castrum Schonwenburg, guando fuerit acguisitum), jak se o tom dovídáme roku 1297 (Codex Moraviae V.77). Útočníkem byl buď Beneš z Branice nebo Beneš ze Štítiny, snad oba. Tím si také vysvětlíme, proč byl urozený muž Mikuláš ze Šaumburka dne 27. 28. srpna 1282 v Opavě, když se tam jednalo o náhradu škod, způsobených olomouckému biskupství Benešem ze Štítiny a Benešem z Branice. Mikuláš přišel (perdiderat) při dobytí hradu Šaumburka o výsadu biskupa Bruna na založení (lokaci) vesnice Brunova.
V nijaké souvislosti s hradem Šaumburkem u Kelče nebyl Bedřich mladší, řečený de Schomburg, který po roce 1278 držel Moravskou Třebovou (je tam bezpečně doložen roku 1280 a roku 1281), v jejím okolí vystavěl u vsi Boršova tvrz (municio, castrum), znepokojoval z ní biskupské statky v kraji svitavském, až roku 1285 dostal rozkaz, aby tvrz zbořil (Codex IV. 240.241.252.297-299, V. 282, VII. 934-935. 945.962—963).
Bedřich se však rozkazu nepodrobil. Proto byl donucen k poslušenství brannou mocí roku 1286. Při tom sám upadl do zajetí. Za přímluvou mnohých pánův král Václav II. daroval mu život, ale kázal mu na pravé ruce utnout jeden prst, aby do smrti pamětliv zůstal trestu pychem svým zaslouženého (Petra Žitavského Kronika zbraslavská v Pramenech dějin českých IV. 30).
Ze Šumburka bylo příjmení starožitné rodiny panské, z Říše (z Němec) pocházející, jejíž působiště byl bezpochyby hrad Schönburg u Naumburka nad Sálou. Nade vsí Šumburkem neboli Schönbergem u Kadaně v severozápadních Čechách zachovaly se dosud na temeni hory lesem pokryté zříceniny bývalého hradu tohoto jména, původního to sídla pánů ze Šaumburka v Čechách (Ottův Slovník naučný XXIV. 836-837).
Ale s hradem Šaumburkem u Kelče neměli tito pánové nikdy co činit.
Pečeť olomouckého biskupa Dětřicha v viri nobilis Nycolai de Schowenburch neboli urozeného muže Mikuláše ze Šaumburka a jeho podpis nesla listina, daná a psaná roku 1292, v níž bratří Blud a Jindřich, baroni (comites) z Příbora, zabezpečili velehradskému klášteru po svém otci Frankovi patronátní právo kostela v Příboře a lesy u Příbora na založení nové vsi (Codex Moraviae IV. 392 až 393).
Pro dějiny hradu Šaumburka je svrchovaně zajímavá a důležitá listina biskupa Dětřicha, daná roku 1297 v Kelči. Biskup tehdy vyznal, kterak se dověděl od pana Mikuláše ze Šaumburka, věrného číšníka svého (a domino Nocolao Schonwenburg, fideli princerna nostro) a také od jiných svých věrných, že kdysi olomoucký biskup Bruno, zemřelý 18. února roku 1281, dal tomuto Mikulášovi číšníku Dětřichovi ze Šaumburka (prinerne nostro se Schonwenburg) a jeho dědicům výsadu na lokaci neboli založení vsi Brunova, že však Mikuláš přišel o tuto Brunovu výsadu na hradě Šaumburku při jeho dobytí (litteras locationis perdiderat in Castro Schonwenburg, guando fuerit acguisitum) a že proto poprosil biskupa Dětřicha, aby mu tuto výsadu obnovil a potvrdil. Biskup Dětřich tak nejen učinil, nýbrž nadání ještě rozhojnil, ale stanovil podmínky lokace (Codex Moraviae V. 77-78).

Pokračování příště.

Vyhledala: Milada Davidová