O kelečském skautování

Anotace: Celostátně obnovil skauting po 2. světové válce svou činnost již v květnu roku 1945, kdy se v pražském Klementinu sešla Rada československého Junáka. 9. září se pak Junák formálně začlenil do tehdejší celostátní organizace pro mládež Svazu české mlád
 

Přibližně v této době vznikl i oddíl Junáka v Kelči. Buď jako samostatná organizace nebo snad jako pobočka organizace v Hranicích. (Úřední registrace ve spolkovém katastru bývalého okresu Hranice však provedena nebyla, není zde ani zaznamenáno případně zřízení kelečské pobočky. Přitom spolek “Sdružení přátel Junák” byl v Hranicích založen již v roce 1933 a po 2. světové válce obnovil činnost 5. 12. 1945).

Iniciátorem založení Junáka v Kelči byl Ota Vítek. Pocházel z Ostravy a v té době byl zaměstnán u hodináře pana Valy.Oddíl měl dvě družiny, jejich vedoucími – rádci byli Milan Hýža a Jenda Strnadel. Spolu s vůdcem oddílu Otou Vítkem tvořili funkcionářské vedení. Zástupci rádců byli podrádci Jaroslav Perutka a Ota Tvrdoň. Vedoucími nejmladších Junáků tzv. Vlčat byli Karel Dohnal a Čestmír Libosvár. Oddíl měl mezi 25 až 30 členy, mezi ně patřili Lad. Bagara, Lad. Ficek, Dušan Holenka, Frant. Hloch, Milan Hubík, Oldřich Hubík, Milan Josef, Lad. Kopečný, Jan Korabečný, František Libosvár, Josef Pavelka, Frant. Plesník, Jan Ryška, Jar. Tümler, nejmladšími příslušníky pak byli Antonín Kuběna, Josef Sýkora, Zdeněk Sýkora, Jar. Šplháček, Jan Vala a další.

Ihned po založení začala “velká výstrojová horečka”. Protože organizace Junáka měla po válce okrové košile (pravděpodobně po německé mládežnické organizaci jako trofejní), které se do Kelče nedostaly, nakupovala se v drogerii u pana Homoly žlutá barva zn. DUHA a doma se za přispění matek z původně bílých košil vyráběly stejnokrojové. Manšestrové kalhoty měli někteří členové vlastní, jiní si je nechali rychle ušít, ostatní použili jakékoliv “kraťasy”. Podle několika originálních pokrývek hlavy ve tvaru lodiček se doma vyráběly a šily jejich kopie. V okresním městě se nakoupily řemenové přezky se skautskými liliemi, dále kroužky a karabinky a místní sedlář a také ševci zhotovovali ty správné junácké opasky. Velkých košilových kovových odznaků (slibových) bylo omezeně, zato malých na čepici -–lodičku byl dostatek. Velké nadšení vzniklo, když kdosi přinesl kousek zelené plstěné textilie, z které se vystřihovala kolečka pro podložení odznáčků. Výsledkem těchto snah a velké tvořivosti bylo, že oddíl byl v krátké době stejnokrojově v plné parádě.

K zahájení vlastní činnosti významně přispěli místní národní výbor a hasičský sbor, kteří umožnili konat junácké schůzky v klubovně v prvním patře tehdejší hasičské zbrojnice. Zde se členové teoreticky a pokud to bylo možné i prakticky vzdělávali ve znalostech Morseovy abecedy, uzlování, značkování v přírodě, stopaření, poznávání rostlin a stromů, tábornických praktikách a podobně. Za pěkného počasí se získané vědomosti prověřovaly při vycházkách do přírody v okolí Kelče. Oblíbeným směrem bylo údolí Hájovského potoka a okolí lesíka Háj pod Lapačem.

pokračování příště
Ota Tvrdoň