Z historie Svatého Hostýna - 1.

Anotace: Dějiny hostýnského chrámu ...
 

Z historie Svatého Hostýna
Vlastimil Doležel, Bystřice pod Hostýnem
Část první : Dějiny hostýnského chrámu
260 let hostýnského chrámu ( 1748 – 2008 )

Chrám Nanebevzetí Panny Marie na Svatém Hostýně byl postaven v letech 1721-1748 na druhém, nižším vrcholu Hostýna v nadmořské výšce 718 metrů. Je to nejvýš položená stavba tohoto druhu na Moravě. Chrám postavil na svůj náklad hrabě František Antonín Rottál, majitel holešovského a bystřického panství. Stavitelem chrámu byl Tomáš Šturm z Holešova, nadaný a proslulý stavitel své doby ( stavěl i kostel sv. Jiljí v Bystřici p.H.) a také dovedný sochař. Chrám byl postaven pravděpodobně podle projektu kroměřížského projektanta italského původu Ignáce Ciraniho.
Stavba chrámu byla zahájena 4. května 1721, kdy základní kámen položil Bernard Vanka, prelát premostranské kanonie z Hradiska u Olomouce. Přítomen byl i hrabě F.A. Rottál a jeho manželka hraběnka Cecilie Marie, rozená Trautmansdorfová. Kostel byl postaven ve slohu novořímském, základy jeho zdí byly zapuštěny do vytesané skály. Do základů bylo použito kamene hostýnského.
Dlouhých 27 let trvání stavby hostýnského kostela mělo hned několik příčin, které vlastně navzájem souvisely. Už sama nadmořská výška nepříhodného místa byla první příčinou dlouhého trvání stavby. S tím souvisela i druhá překážka, kterou bylo nemilosrdné, drsné a proměnlivé horské podnebí. Třetí příčinou byly obtíže spojené s namáhavou a těžkou dopravou stavebního materiálu tehdejšími koňskými potahy po úzkých, klikatých a nerovných lesních cestách.
V době, kdy se zdálo, že se stavba hostýnského chrámu blíží zdárně ke svému závěru, přibyla překážka čtvrtá, možno říci politická. V r. 1740 totiž zemřel císař Karel VI. a arcivévodství rakouské, korunu uherskou a korunu zemí českých po něm zdědila nejstarší jeho tří dcer, Marie Terezie. Nástup ženy do funkce představitele rakouské monarchie vyvolal v Evropě politické napětí, které brzy dozrálo ve válečné tažení proti Rakousku. Největším nepřítelem Rakouska se stal pruský král Bedřich II ( i když mezi prvními uznal
Marii Terezii) a pak bavorský kurfürst Karel Albert (pozdější císař Karel VII). K nepřátelům Rakouska se přidaly i Francie a Španělsko. Války trvaly několik let, a protože státní pokladna nestačila na výdaje pro rakouskou armádu, musela finančně přispět i česká šlechta, tedy i F.A.Rottál.

(pokračování příště)