Z historie Svatého Hostýna - 5.
-
Anotace: Pokračování – Z historie Svatého Hostýna – Dějiny hostýnského chrámu ...
260 let hostýnského chrámu 1748 – 2008
(pokračování – Z historie Svatého Hostýna – Dějiny hostýnského chrámu)
Nad hlavním chrámovým portálem je velký mozaikový obraz
na ploše 26m2 (jiné materiály uvádějí 25 nebo 24 m2). Obraz je složen z 260 000 barevných kaménků , což znamená, že na každém metru čtverečním je jich 10 000. Autorem tohoto nádherného obrazu je malíř Viktor Foerster, bratr hudebního skladatele Josefa Bohuslava Foerstera. Obraz byl vyhotoven v r. 1912 před korunovačními slavnostmi v srpnu r. 1912, které byly největší událostí na Hostýně ve 20. století. Pod obrazem je mozaikový dvouřádkový nápis: Vítězná Ochrano Moravy, buď zdráva.
Nynější hlavní oltář Nanebevzetí Boží Rodičky je z r. 1935. V chrámu je celkem ještě šest bočních oltářů. Na severní straně jsou to směrem od hlavního oltáře k hudebnímu kůru oltáře sv. Josefa, Božského srdce Páně a oltář zasvěcený sv. Jáchymovi a sv. Anně. Na jižní straně opět směrem ke kůru jsou další tři vedlejší oltáře:
sv. Valentina, sv. Ignáce z Loyoly a sv. Šebestiána.
Původní varhany na hudebním kůru z r. 1846 o 16. rejstřících (mutacích), byly v r. 1953 rekonstruovány a pořízen byl nový varhanní stroj z Krnova o 72 rejstřících (registrech).
Kazatelna z r. 1845 u oltáře sv. Josefa je dílem sochaře Benedikta Fdeleho z Brna, který provedl práce řezbářské a malíře Josefa Hamanna , rovněž z Brna, který provedl pozlacení a malbu.
V duchu liturgické reformy II. vatikánského koncilu (1962-1965) byla pořízena nová oltářní menza (stůl, oltářní deska), která byla v r. 1985 umístěna před hlavním oltářem pod vítězným obloukem.
Nástěnné malby a dekorativní výzdoba chrámu byly vyhotoveny v letech 1887 – 1890 malířem a restaurátorem Janem Zapletalem mladším z Prahy, rodákem z Kroměříže.
Prostorný a výstavný chrám je jeden z mála příkladů centrální stavby (centrální půdorysné dispozice) elipsovitého tvaru. Stavba je orientována, to znamená, že presbytář s hlavním oltářem směřuje k východu. V r. 1982 u příležitosti 70. výročí korunovace sochy Panny Marie s Dítětem za hlavním oltářem chrámu získal hostýnský poutní chrám titul Menší bazilika. Toto zvláštní vyznamenání udělil papež Jan Pavel II. dne 9. srpna 1982 papežským breve (krátký papežský list) na žádost administrátora olomoucké arcidiecéze biskupa Josefa Vrány, apoštolského administrátora v letech 1973 a ž 1987.
Pokud se týká rozměrů hostýnského chrámu, zde se dostupné materiály neshodují a lze si tedy vybrat. František B. Vídenský ve své knize „Sv. Hostýn ve svém původu a svých osudech“, vydané v r. 1913 uvádí: kostel je dlouhý 41 m, široký 28 m, výška hlavních zdí je 21 m a síla zdi je 5 m. Josef Krumpholz ve své knize „Soudní okres bystřický“, vydané v r. 1940 uvádí: délka 46 m, šířka 31 m, výška zdí 24 m a shoda je pouze v síle 5 m.
Skříňka s informacemi v interiéru chrámu u jižního bočního vchodu i venkovní tabule na jižní straně chrámové stavby se v tomto směru shodují: délka 48 m, šířka 32 m, výška stavby v kopuli je 28 m. Konečně jedna z nejmladších publikací o Hostýně „Svatý Hostýn Bazilika Nanebevzetí Panny Marie“, vydaná v r. 1992 (autoři Miloslav Pojsl a Vladimír Hyklík) uvádí tyto číselné údaje: podélná osa 40,5 m, příčná osa 30,3 m (šířka) a výška činí 23,75 m (patrně myšlena výška zdí). Po svém obnovení před 163 lety se v chrámové stavbě na Sv. Hostýně prolínají dva umělecké slohy – baroko a klasicismus.
Poutní chrám na hostýnském temeni byl svědkem, ale především srdcem a duší, celé řady významných událostí, z nichž některé zde byly připomenuty. Co ještě dodat k jubileu hostýnské baziliky? Nebude jistě na škodu vypůjčit si závěrem část věty, která uzavírá článek „150. výročí obnovení hostýnského chrámu“, jenž byl uveřejněn v r. 1995: Chrám Nanebevzetí Panny Marie na
Sv. Hostýně dostal již začátkem léta památného roku 1845 podobu, která se nám zachovala až do dnešních dnů“. A tato podoba by měla být zachována navždy i pro všechny budoucí generace.
Vlastimil Doležel, Bystřice pod Hostýnem
Děkujeme panu Vlastimilu Doleželovi za celý článek.
Datum poslední aktualizace: 2. 5. 2009 0:00