Historie a památky
Historie města Kelče
Zpracováno dle PhDr. Ladislava Baletky
Nejstarší stopy pobytu člověka na území dnešní Kelče jsou z mladší doby kamenné. První dočasná sídla neolitických zemědělců vznikala cca 5000 let před naším letopočtem. Souvislé historické osídlení dnešní Kelče začíná někdy kolem roku 1000 n.l. V té době již byl na Strážném uložen poklad mincí a zlomkového stříbra, který nasvědčuje, že Kelč ležela na významné obchodní tepně. Dávný původ Kelče prozrazuje také zasvěcení farního kostela sv. Petru a Pavlu.
Velkého rozkvětu dosáhla Kelč za biskupa Bruna ze Šaumburku, kdy byl přeuspořádán celý dosavadní sídelní prostor města, založeno Nové město Kelč s novým náměstím, založena ves Posvátno, jejíž samostatnost trvala až do roku 1850, a významně posíleno postavení kelečeského faráře.
Za válek koncem 14. století mezi moravskými markrabaty Joštem a Prokopem, a především pak za husitských válek počátkem 15. století, byla Kelč velmi zpustošena. Hospodářské postavení se začíná zlepšovat až od poloviny 16. století, kdy bylo zčásti zceleno původní biskupské panství. Velkým úspěchem města v té době bylo získání pivovaru, který se stal významným zdrojem příjmů měšťanů. V polovině 16. století začaly v Kelči vznikat první řemeslnické cechy, v r. 1580 byla Kelč osvobozena od robot. Roku 1617 se město Kelč stává dokonce nájemcem celého panství. Slibný rozkvět města ukončila až třicetiletá válka v 1. polovině 17. století. V roce 1621 byla Kelč několikrát vypleněna a vypálena nekatolickými poddanými ze sousedních "valašských panství", takže z původního počtu obyvatel zůstala v Kelči sotva pětina.
Po třicetileté válce úpadek Kelče pokračoval. Město přišlo o většinu svých privilegií a kleslo bezmála na úroveň obyčejné vsi. Roku 1750 biskup Troyer výslovně zakázal používat Kelči označení město. Označení Kelče jako města se Kelči podařilo znovu prosadit až po dlouholetých sporech s olomouckými biskupy na konci 18. století. Na počátku 19. století se v Kelči rozšířila výroba dýmek. S výjimkou poboček továren firmy Thonet a Kohn si však do Kelče nenašel cestu velký průmysl. Až zřízením pobočky firmy Loana v roce 1948 byly položeny základy k průmyslové tradici Kelče. Díky tomu, že Kelč leží v zemědělsky nejproduktivnější části okresu, se zejména od poloviny šedesátých let životní úroveň pracovníků v zemědělství zvyšovala a postupně dosáhla úrovně zaměsnanců v průmyslu.
Po osvobození v roce 1945 byl v Kelči zřízen místní národní výbor. Když byly v roce 1954 zřizovány městské národní výbory, tehdejší ONV ve Valašském Meziříčí Kelči toto označení nepřiznal, a i pozdější žádosti o obnovení statutu města byly bezvýsledné. Obnovit statut města se podařilo až po listopadové revoluci, v roce 1994.
Další články z historie Kelče a Kelečska naleznete zde.
Památky v Kelči
Zámek
Původně pozdněgotický zámek z let 1585-1596, renesančně upravený v 17. století a barokně v druhé polovině 17. století.V současné době je v zámku odborné učiliště a praktická škola a je veřejnosti nepřístupný.
Farní kostel s. Petra a Pavla
Pozdně barokní architektura s empírovým interiérem a dalšími objekty areálu kostela (kalvárie, kaplička, budova fary).
Rodný dům bratří Křičků
Rodině Křičků je věnována jedna místnost se stálou expozicí (portréty, knihy, rukopisy aj.). Návštěvu lze telefonicky domluvit na MěÚ v Kelči. Budova byla přestavěna na penzion pro důchodce.
Radnice
Z počátku 17. století.
Kostel sv. Kateřiny
Původně zámecká kaple z 16. století, nyní ve vlastnictví Římskokatolické farnosti Kelč.
Fara – čp. 107, vlastník ŘKF Kelč
Barokní socha Jana Nepomuckého na náměstí
Na náměstí, vlastník město Kelč.
Budova základní školy
Z roku 1902.
Domy
V soukromém vlastnictví na náměstí:
čp. 6, 12, 15, 25
Ve vlastnictví města :
čp. 31
Sýpka čp. 270 – město Kelč
Kříž, kú Babice – přenesen do skanzenu v Rožnově pod Radhoštěm, město Kelč
Kaple P. Marie, kú Komárovice, město Kelč
Kaple se zvonicí a Kalvárií, kú Komárovice, město Kelč
Kaple, kú Lhota u Kelče, město Kelč
Mohylník s popelnicemi, archeologické stopy, kú Němetice, vlastníci soukromí
