Historie

Anotace: Záhorská kronika - Prosinec 1932
Antonín Svěrák
 

O Fryčajkách

Dá se s určitostí předpokládati, že sedláci darmo za rolníky nerobotili, že byli nějak odškodňováni, ale během času se na odměnu asi zapomnělo.

Jest přirozeno, že robotníci dbali toho, aby nikdo ze své povinnosti se nevymykal, neboť by tak ostatním roboty přibylo. A našel se jeden takový měšťan. Jmenoval se Karel Tomáš Schön, byl několikrát purkmistrem mladším i starším, tedy jistě bystrá hlava. Patřil mu dům číslo 23.

Roku 1748 učinil frajmark čili záměnu za dům číslo 6. Tento dům má zvláštní osudy a děje se o něm zmínka již roku 1429 (viz časopis Matice moravské z roku 1912 i obecní kroniku). Patříval zdejšímu farářovi a kdo v tom domě býval, byl svobodný jako farář sám, tedy prost veškerých břemen.

To asi věděl Schön a proto, když se do nového domu nastěhoval, neměl se nikterak k tomu, aby buď sám nebo s pomocí najatého sedláka robotu odbýval. Když však k jeho domu přibylo kus role – U buků - , tlačili na něho rolníci, aby konal svou povinnost jako ostatní. Z toho vznikl spor, který se vlekl přes 15 let.

Dle dobrozdání městské rady ze dne 30. května 1760, kteráž se opírala o neznámé dnes usnesení této korporace ze dne 8. února 1707 k o u p i l prý Tomáš Schön zmíněnou roli – U buků – i s břemenem, že bude jako ostatní rolníci obstarávati fůry pro panství, a vrchnost také v tom smyslu rozhodla roku 1773, ač připouští, že věc není právnicky úplně jasna a musí se vyčkati rozhodnutí vyšší instance. A spor trval dále.

Roku 1769 se Schön přiženil na dům číslo 11 a téhož roku pustil dům číslo 6 manželi své dcery z prvního manželství řezníkovi Janu Fryčajovi.

V kupu o tento dům mimo jiné se praví : Co se dotýče pak role - U buků – nad stavem komárovským ležící, na kteroužto obligáti viktuálních fůr natahovati se chtějí, - poněvadž ten proces až dosavád v nejmilostivějším rozsudku p-t- knížete pána stojí, - držitel nynější, jak milostivá resoluce vypadne, dle toho říditi se bude.

Nastoupil tedy nový majitel Jan Fryčaj, ale spor pokračoval dále a roku 1775 odvolávají se zase rolníci, tentokrát ke krajskému soudu, v podání svém však již netvrdí, že Schön roli koupil, nýbrž že mu byla přidělena, on ji však přijmouti nechtěl.

Fryčaj nějaký čas roli obdělával, ale nerobotoval a roku 1774 nechal vše ležeti ladem.

Vrchnost naléhala na obě strany (Fryčaje a rolníky), aby se smířili a vyvarovali se zbytečných procesů a mrhání peněz. Vrchnostenský vrchní úředník docela navrhl krajskému soudu, aby odstraněn byl tehdejší městský písař, jenž prý stále strany do sporů štve (bylo mu asi známo privilegium s domem číslo 6 související).

Strany uposlechly. Fryčaj o roli valně nestál, vzdal se jí ve prospěch ostatních, aby za něj robotu vykonávali a od té doby zbývajících 27 rolníků dělí se o výtěžek.

Nebyl to tedy, jak se všeobecně myslí, kněz Tomáš Fryčaj, jenž zmíněnou roli rolníkům daroval, nýbrž otec jeho Jan Fryčaj a ten ji jen tak beze všeho nedaroval, nýbrž se jí vzdal za náhradu, aby nemusel robotovat, neboť jen za tím účelem byla počátkem 18. století purkmistry a radou k tomuto číslu přidělena. Tomášovi bylo ten čas sotva 17 let, nemohl tedy ještě dělat presenty.

Zbývá ještě rozřešiti otázku, komu vlastně zmíněný pozemek zvaný dříve – U buků – nyní – Fryčajky – původně patřil. Že byl purkmistry a radou k číslu 6 přidělen, jest jisto, že té doby byl to pozemek obecní, ale jak k němu obec přišla?

A tu si vzpomínám, co je psáno v závěti biskupa Bruna z roku 1267 : … Nařizujeme, aby byly obnoveny a postaveny tři včelíny : jeden ve Svitavách, jeden v Kelči a jeden v Mohelnici a aby jak včelíny tak i včely v lesích na těchto místech byly pod péčí a dozorem kanovníka olomouckého, který svým časem tam bude … .Chceme taktéž, aby zmíněný kanovník za svou práci měl dva lány s platy a desátky … .

Nejsou snad Fryčajky zbytkem oněch dvou lánů, o nichž nevíme, co se s nimi v následujících stoletích stalo ? Možné to je. Listinou z roku 1429 (viz časopis Mat. moravské 1912) jest prokázáno, že fara kelecká byla údělem kanovníků olomouckých, tj. faráři kelečtí byli zároveň kanovníky a jako takoví brali ještě také užitky ze zmíněných dvou lánů. A skutečně dle téže listiny poznáváme, že před dobou husitskou měla fara tolik pozemků jako nějaké zemanství. - Čteme dále v oné listině, že biskup Petr daroval faráři keleckému dům v městě, proti čemuž se měšťané bránili nejen proto, že ten, kdo v domě býval, byl svobodný jako farář sám, ale i proto, že takový byl vlastně špiclem faráře a biskupa, jak listina sama dosvědčuje. Aby si je usmířil, odtrhl biskup, maje k tomu jako patron tu moc, od bohaté fary kus role a daroval ji měšťanům.

Že tato role – U buků – (Fryčajky) byla původně majetkem farským, tomu částečně nasvědčuje i okolnost, že leží v samém sousedství farského luhu.

Tak tedy po mém soudu přišli měšťané k roli – U buků . A teď přišla na ně robota. 27 měšťanů buďto přímo robotovalo, anebo najalo si a nějakým způsobem odškodnilo předměstské sedláky, aby za ně robotu vykonávali. Dům číslo 6 jako majetek farský byl roboty prost. Když však přešel do rukou světských, jest nasnadě, že ostatní měšťané či jejich zástupci naléhali na to, aby i nový majitel buď sám nebo najatým sedlákem robotu vykonával. Aby ho odškodnili, přidělili mu obecní roli a třeba že se tomu bránil, nutili ho i soudně, aby taktéž robotoval, čemuž se vyhnul přepustiv roli ostatním sedlákům.

Když roku 1848 roboty byly zrušeny, přestali sedláci přirozeně robotovat, ale roli si ponechali v užívání, jak o tom svědčí vpředu uvedený protokol, ač právem měla role připadnouti zpět měšťanům. Tuto právní chybu lze vysvětliti jedině tím, že se dávno zapomnělo, z jakých příčin byla rolníkům v užívání dána.

Ze všeho vysvítá, že historie Fryčajek je hodně stará a pořádně zašmodrchaná.

Dokončení. Milada Davidová