Historie

Anotace: Záhorská kronika
Červen 1929
Antonín Svěrák
 

Z dob roboty na panství kelečském

Čas ubíhá jako voda a lidé rychle zapomínají. Zajímá-li vás minulost, stěží najdete již osobu, která by vám vylíčila, jak to u nás chodívalo před 80-100 lety. Jsem proto povděčen panu okresnímu staršímu J. Hlavicovi, bývalému dlouholetému starostovi v Komárovicích, že mi zapůjčil pamětní knihu této obce, ve které vlastnoručně slovy nenáročnými vylíčil dle vypravování starých lidí, jak že to za starých časů u nás bývalo. A jelikož poměry bývaly jistě na celém panství stejné, měl by obsah zmíněné pamětní knihy býti na památku vepsán do obecních kronik v obcích, které dříve patřily k panství keleckému. Za tou příčinou podávám zde stručný obsah.

Před rokem 1848 každá obec náležela k některému panství. Majitel panství a jeho úředníci byli milostivá vrchnost, osadníci byli poddaní. Vrchnosti příslušela veškerá moc politická a soudní, vybírala daně, odváděla mladíky k vojsku. Řízení celého panství spočívalo v rukou pana vrchního, jemuž k ruce byl pan kancelářský a písař. Správu soudní vedl justiciár. Kontribuci vybíral kontribučný. Správcům jednotlivých dvorů říkalo se purkrabí. Správu stodol vedl poklasný, chlévů šafář, na poli dohlížel dráb.

Poddaní byli zavázání zákonem božským i lidským vrchnost poslouchati a zdarma robotovati.

Robota byla jetá a pěší. Jetou robotu konali sedláci dvakrát v týdnu, jednou čtyřmi koňmi a jednou dvěma. Všichni čtyři koni zapřaženi do jednoho vozu neb pluhu. Měl-li sedlák koně nemocného a vyjel pouze se třemi neb jedním, počítalo se mu to za půl den. Bylo-li třeba více pěší roboty, museli i sedláci místo jeté konati roboty pěší, ale museli poslati 2 pacholky. – Pěší robotu konali podsedníci a domkaři, robotovalo se po 5 dní a od sv. Jana do sv. Václava přidával se ještě den šestý, nazvaný chlebový, za který dostal robotník 1 pecna chleba (asi 20 cm v průměru), celkem tedy 6 1 pecna, chléb vydával se o Vánocích v Kelči.

Fojt v Komárovicích nerobotoval, odbýval si pouze povinnou fůru (jezdil pro víno do Rakous), vozil vlnu a ryby z Kamence, kam bylo nařízeno. Ostatní fojti měli robotu sníženu na třetinu. Když sedláci vyjeli na robotu, nebylo v celé obci zhusta co zapřáhnouti. Pouze na fojtství zůstaly potahy doma a na gruntě čís. 12, mívali pár tažných volů, kterých v čas nouze a pilné práce celá obec používala. Kravami v těch dobách nepracoval nikdo.

Robotou vykonávaly se všechny polní práce, jak je polní hospodářství s sebou nese. Samozřejmě, že ku robotě vybírány pěkné dny, když bylo špatné počasí, byli robotníci posíláni domů a museli přijíti den příští. Tím se stávalo, že lidem nezbývalo času na řádné vykonávání vlastních prací hospodářských.

Bývali tedy nuceni pracovati v noci při měsíčku a při lucerně. Následek byl, že půda bývala zanedbána, úroda špatná a mnoho polností leželo ladem.

V zimě, kdy nebylo jiné práce vozilo se z rajnochovských hor dříví a klády pro vrchnost a všude tam, kam vrchnost dřevo zaprodala. Když fojt v neděli se vrátil od správy ze zámku keleckého a oznámil, že se pojede do hor, tu již večer spěchali sedláci s pacholky majíce sochory na ramenou do hor, aby si kládí k cestě přivalili, aby je jiný nepředešel brodíce se při tom až po pás sněhem. Práci hleděl si každý usnadniti jak mohl. Bylo-li mnoho sněhu na příklad, tu nechtěl nikdo první vyjeti, aby nemusel raziti cestu ostatním. Potahy zapřažené čekaly na dvoře. Když dlouho nikdo nevyjížděl, tu vyběhl z některého dvoru pacholek a počal bičem práskati o sto šest. Zvonků tehdy nebývalo, proto každý vozka, když jel v přítmí se saněmi, silně práskal, by jej protijedoucí uslyšel a mohl vyhnouti.

A tak když ostatní již na cestu připravení uslyšeli práskání, počali jeden po druhém vyjížděti v domnění, že již někdo jel, pak bylo již pozdě se vraceti.

Na každý povoz muselo se naložiti půl sáhu dřev (něco přes metr), klády pak vozily se jen po jedné ať silné či slabé. Klády bývaly až 1 sáh v průměru, nejslabší 1 střevíc.

Dříví dovezené nikdo neodměřoval, a tak se stávalo, že se ho cestou mnoho potratilo.

Také se vozily do knížecích kroměřížských zahrad mladé smrkové stromy i s prstí na přesazení, tlusté asi 5 palců. Každý sedlák musel vézti jen jeden strom dobře slámou ovázaný, aby se neodřel, povoz musel býti tažen čtyřmi koni. Za takový povoz dostal každý sedlák 7 groší (21 kr.=42 h) příplatku.

Když se jelo z roboty domů, snažil se jeden druhého předjeti. Stávalo se mnohdy, že některý při předjížďce ztratil kolo, ale bylo-li to blízko domu, nevracel se, až dojel. Bylo-li to však ještě daleko, tak pacholek, co seděl na voze, se vrátil, vzal nějaký klocek, nastrčil do kola a na rameně je donesl domů. Ten, co seděl na koni, ujížděl bez kola, že se mu mnohdykrát ulomila náprava, z toho si nic nedělal, byla dřevěná a do rána udělal si novou. Kdo se nechal předjeti, byl za nic, a koně jeho haněni.

Nebylo-li jiné práce, jezdilo se ke dvoru Kamenci “rovnati svět”. Rozvážel se totiž nános říční z místa, kde byl nahromaděn do vydřených jam.

Zvláštní robotu vykonávali domkaři městečka Hustopeč. Tam byl totiž zrovna pod zámkem rybník, ve kterém měly sídlo v nesčetném množství žáby. K tomuto rybníku byli tedy v létě komandováni robotníci, aby šleháním do vody žáby plašili, aby svým skřehotáním neburcovaly milostivou vrchnost z libých snů.

Milada Davidová