Historie

Anotace: Fara kelecká roku 1429
 

František Snopek
Fara kelečská roku 1429
Časopis Matice slovenská 36
Rok 1912

Fara kelecká roku 1429
Podává František Snopek

Jest také sedm polí před Kelčí : ze tří polí farář bráti bude plný desátek, než ze čtyr polí desátek plný příslušeti jmá kostelníku na všelijakú potřebu kostelní a pro múku. Má také farář vinici. Súsedé naši chtěli by to jmíti k ubci, ale to sluší k kostelu, a pod vinicí kněz Ondřej udělal tři rybníčky. Jmá také čtyry krčmy svobodné tu vprostřed Starého Města, kteréž nyní vyhořely, kterýchž páně šafář Lejska lán jeden nespravedlivě drží, kterýž podle rolí fojtha měščského k straně Zámrsk, a lúku podle háje lesu kladorubského, item lázni svobodnú tu v městečku jmá, kromě kteréjž žádnéj jinéj není. Mlýn vlastní jmá, kterýž lideee kostelní opatrovati mají a příkopu cíditi a na obojím březe luhu kostelního muož jej postaviti.

Má také farář čtvrtí rolí sedlských deset a svuoj lán v prostředce, a ten jest ku poledni. Devět čtvrtí spůlu jest, a jedna jest v luze farářově, kdež mlýn jeho postaven jest. Ten luh od vrchní meze rolí kostelní po obojím březe jde až k Komárovicím od vrchu až k vrchu, a protož nespravedlivě tak dobře manští i lidee naši súsedé drží role a lúky kostelní z téjto i z onéj strany. Meze luk anebo luhu jsou od hory k hoře na šíř od vrchních, jak jsme napřed pověděli, až k Komárovicím na zdél. Konec pak luk pan Petr biskup k fojtství dal až do Komárovic, jakož jsme pověděli, za kterýž i lúku dal kostelu mezi Choryní a Kladoruby. Tu také dva bratři Bohuše a Záviše drží luka vedle cesty, kteráž jde k Meziříčí moci a nespravedlivě jediné ve dvú hřivnách. V tom luhu ani která voda ani Juhyně mezí neukazuje, necht voda teče, kudež chce, vždycky ten luh jest farářuov až k Komárovicím.
Má také čtyrydceti a dva člověky, kteříž přísluší k kostelu a kteříž slúží faráři, a nejsú povinni ani při stavech, ani při zámcích, ani při městečku robotovati neb hlášeti. Avšak všickni spůlu předměstčí i městetštčí v Kelči na všech pastviskách, polech a v horách jednají sobě dobytku svému jednoho pastýře a spůle s námi prodávají a kupují na trhu v Kelči. A my ani žádný jiný nejmá jim v tom překážky činiti, než svému faráři oří, dělají stavy jako svému pánu. Kdež by pak farář času válečného se vebral do městečka, tehdy o oni s nim vejdú a budú pomáhati bránieti městečka a zámku. A pan Petr biskup mezi námi jmenoval faráři a dal jeden duom svobodný v městečku, a kdož by v tom domu obydlení jměl, ten bude svoboden od všech věcí jako farář a to jemu na překážku nic býti nemá, že obejvá v městečku, než měščené byli proti tomu, a protož jsme kněze Prokopa faráře nejměli času válečného, ani lidu jeho v ochraně. A protož i nyní my prosíme, abyste ráčili těch lidí vždycky svobodných nechati, aby taková různice napotom nevznikla. A proto jsú dáni kostelu, aby někteří zemané moci neprovozovali nad farářem za živnosti jeho i také po smrti a aby oznamovali biskupu neb kapitolie o všech příhodách.
Tito lidé kostelní také jmají moc držeti roli mezi námi, aby nerobotovali z nich jako my, jediné plath dávali.
Jestli že by pak kdo mezi námi roli pustú těžil, dá desátek jako z dědičného.
Zemané nemají práva ku pohřbu v kostele, leč by prve hřivnu groší dali.
Všickni, kteříž roli těží, jmají voziti desátky na svých vozích ze všech vsí hned s pole, a kteříž mlácené dávají, o svatém Martině přivážeti jmají, ze všech pak dvoruov a polí sám farář sobě svésti jmá.
Farář vždycky svobodu jmá s svými lidmi ryby loviti, ptáky lapati ve vší krajině a okršlku svéj fary. Každý, kdož oře na dvoru opuštčelém aneb kteréhož v držení jest, jmá dáti dvanáctý snop všelijakého obilí, a kdož by z sedláků držel roli pustú, dáti má jeho sedlák.
Jestli že by se pak kostel zbořil, aneb by se knihy aneb obrazy pokazily, my farníci jmáme to opatřiti vedle rozkázání farářova.
Jměli jsme také zřízení od sedmdesáte let neb více, že žádný z manuov neb zemanuov i jiných lidí nejmá se mstíti svévolně nad farářem skutkem anebo řeči. To se nám nelíbí. Než jestli že by se jim dála křivda, jmají se utéci jeden každý k officialu biskupskému. Jestli že by pak kdo z lidí neučinil od sebe spravedlivého, tehdy má přinucen býti, aby dal tři hřivny panu biskupovi, a jestli že by se tomu která ves protivila, tehdy abe povinna byla dáti deset hřiven. Jestli že by pak kdo z zemanů překážku činil súdu manskému, skrze biskupa jmá býti přemožen.

Pokračování příště. Milada Davidová