Historie

Anotace: Záhorská kronika
Prosinec 1933
Florian Zapletal
 

Z prvních dob hradu Šaumburka

Zdá se, že teprve po tomto novém aktu biskupa Dětřicha došlo k založení nové vsi, zvané Brunnow, která však nesmí býti zaměňována s Brumovicemi (okres Klobouky) na jižní Moravě, neboť tuto ves „Brumowiz“ přikoupil k olomouckému biskupství biskup Bruno už v roce 1250 (Codex Moraviae III, 132). Není také jisto, týká-li se tato zpráva Brňova u Valašského Meziříčí. Nebylo by to nic nemožného. Držel-li Mikuláš Choryni, mohl založit i Brňov.
Jak je patrno z uvedené listiny, byl Mikuláš ze Šaumburka oblíbeným číšníkem biskupa Dětřicha, tedy jeho dvořanem, biskupským vysokým hodnostářem. V citované listině z roku 1297 uvádí se také poprvé plným jménem hrad Šaumburk (castrum Schonwenburg) v souvislosti s jeho dobytím a popleněním.
Jako rytíř biskupský je uveden Mikuláš ze Šaumburka (Nycolaus de Schowenburch miles) mezi svědky v listině, dané a psané v Olomouci roku 1299, ve které vyznává biskup Dětřich, že dal Gerlachovi z Osoblahy k osazení les ve východní Moravě (Codex Moraviae V. 118-119).
Nicolaus de Schowenburch, vir nobilis militaribus insigniis decoratus, tj. Mikuláš ze Šaumburka, muž urozený, válečnými vyznamenáními dekorovaný, uvádí se mezi svědky na listině, dané a psané roku 1302, ve které bratří Blud a Jindřich, baroni (cimites) z Příbora, potvrdili velehradskému klášteru po svém otci Frankovi a po své matce Trojislavě lesy okolo Příbora, aby tam byla založena nová ves jménem Theoderici villa, tj. Dětřichovice, dnešní Větřkovice na Příborsku (Codex Moraviae V. 143-144).
Mikuláš držel tedy hrad Šaumburk s příslušenstvím jako léno a zůstal biskupským dvořanem a úředníkem až do smrti biskupa Dětřicha nastalé 10. října roku 1302.
Třeba si však ještě všimnout jedné věci, důležité v dějinách Šaumburka za biskupa Dětřicha v letech 1281 až 1302.
Bouřlivé události na Moravě, k nimž došlo za pětiletého interregna po smrti krále Přemysla Otakara II. na Moravském poli dne 26. srpna roku 1278 a za prvních let vlády krále Václava II., přiměly biskupa Dětřicha, aby pokračoval ve fortifikačních plánech a pracích svého předchůdce Bruna ze Schauenburgu.
Z Dětřichovy listiny, dané a psané v Hulíně roku 1290, dovídáme se o biskupově péči, aby bylo dokončeno městské opevnění Kroměříže, zvané tam munitio civitatis (Codex Moraviae IV. 367).
Kolem biskupského hradu neboli tvrze (municio, castrum) v Hulíně byl vyhlouben druhý příkop (fac´ura secundi fossati), jak uvádí listina biskupa Dětřicha,

daná a psaná v Hulíně roku 1294. Tímto druhým příkopem bylo zesíleno existující už opevnění. Druhý příkop byl vyhlouben „pro necessitate et cautela municionis nostre in Hulin“, jak zdůrazňuje Dětřichova listina. Byl při tom snesen mlýn a hospoda (Codex V. 1).
Také hrad Šaumburk u Kelče bylo třeba zesílit, aby se neopakovaly události z let 1281 a 1282, kdy hrad byl dobyt a popleněn. Útok byl tehdy podniknut od severu. A zdařil se.
Proto bylo zbudováno nové opevnění na výškovém bodě 530 m, ležícím na sever od hradu Šaumburka. Zbytky tohoto nového opevnění zachovaly se dosud pod lidovým názvem „Bašta „ nebo „Vala“ nad Podhradní Lhotou.
V pramenech uvádí se jako Novum castrum neboli Nový hrad po prvé roku 1307 (Codex VI. 8), ale odjinud víme, že byl vystavěn už za biskupa Dětřicha, tedy před rokem 1302, při čemž opět nutno zdůraznit, že castrum a municio, hrad a tvrz znamenaly tehdy totéž, a že Novum castrum nad dnešní Podhradní Lhotou nebyl svými rozměry hrad, nýbrž spíše tvrz.
Aby tento Nový hrad (Novum castrum) biskup Dětřich zabezpečil potřebnou posádkou pro jeho ochranu a obranu, utvořil v okolí hradu řadu drobných manství, jichž držitelé byli vázáni stálou službou na hradě.
Tito vasalové zvali se Burgmani, protože byli povinni bydlet na hradě. A jejich léno zvalo se Burglehen, feudum castrense, manství hradské.
Z hradského manství měl vasal na hradě bydleti a jej zachovati a jeho brániti, kdyby bylo potřebí, nebyl však povinen na vojnu se vypraviti ani jakou službu činiti.
Bydleli tedy Burgmani na hradě a konali službu pro jeho ochranu a obranu. A za to drželi statky, které buď příslušely k hradu nebo prostíraly se v jeho blízkosti.
Roku 1377 dovídáme se o zvláštním soudnictví nad takovými Burgmany, kteří měli býti souzeni pouze před purkrabím a vasaly příslušného hradu (Lechner II. 70).

Pokračování příště. Vyhledala Milada Davidová