Historie

Anotace: Záhorská kronika
Prosinec 1933
Florian Zapletal
 

Z PRVNÍCH DOB HRADU ŠAUMBURKA

Pojednání o hradu Šaumburku v prvních dobách jeho bytí (v letech 1272 až 1326) nelze ukončit úvahou o domnělých Templářích na Šaumburku a o vzniku poutí v Podhradní Lhotě.
Až do roku 1727 byla Podhradní Lhota přifařena do Kelče. Na dnešním hřbitově stál tehdy dřevěný kostelíček sv. Anny, který měl v letech 1670 až 1690 pouze jeden oltář a na vížce malý zvonek. Třikrát do roka sloužil tam farář z Kelče sv. mši. Nedostával za to desátek, nýbrž peníze (Selský archiv VII. 19). Kostelíček byl zrušen teprve za císaře Josefa II.
Nynější kostel vystavěl olomoucký biskup kardinál Schrattenbach. Nad vchodem do kostela je kamenný, dovedně tesaný erb s letopočtem 1716. Označuje dobu, kdy se stavbou kostela bylo započato. Na nedaleké farní budově, vystavěné roku 1732,je také Schratttenbachův znak, je však rozložen ve tři štíty.V jednom z nich jsou pyramidy, ve druhém orel (oba jsou znaky olomouckého biskupství), ve třetím štítu uprostřed pod nimi je biskupův rodný znak. Pod celým znakem je obšírný latinský nápis, nad ním biskupský klobouk se šňůrami a třapci, pod kloboukem biskupský kříž průvodní, po stranách kříže insignie důstojnosti biskupské a knížecí (mitra, berla, koruna , meč). Klobouk, kříž a insignie má také Schrattenbachův znak nad vchodem do kostela. Takový znak Schrattenbachův s letopočtem 1736 vidíme také nad vchodem do kostela v Kelči, takový znak je zasazen nad vjezdem do bývalého biskupského dvora v Bochoři u Přerova. Několik kamenných kardinálových znaků je nyní uloženo v Museu v arcibiskupském zámku v Kroměříži (Časopis Spolku musejního v Olomouci XXXVIII. 164).
Schrattenbach vystavěl opravdu kostel honosný, vysoký, vzdušný, světlý, s věží za presbytářem a s mohutným průčelím, k němuž vede majestátní schodiště. Průčelí je po stranách vroubeno staletými lipami. Hned na prvý pohled je kostel ještě dnes překvapením v tomto kraji. A působil jistě mocně na mysli lidu v celém okolí v době svého vzniku.Tento barokový kostel byl však vysvěcen až dne 25. července roku 1742. Byl původně zasvěcen svaté Anně. U kostela nebyla zřízena hned fara, nýbrž pouze samostatná administratura. Jejím prvním správcem neboli administrátorem byl od června roku 1727 František Josef Brandejský, který tam setrval až do září roku 1733, kdy se stal farářem v Břestě u Kroměříže. Od něho se dovídáme o Podhradní Lhotě jako o poutním místě.
Roku 1736 byl v Brně, v chrámě sv. Tomáše, korunován obraz P. Marie. Slavnost byla popsána latinsky v knize téhož roku vyšlé, a přiložena některá německá i česká kázání. Česká kázání jsou tam tři, první z nich od Františka Josefa Brandejského, faráře břestského, které měl dne 10. května roku 1736. V úvodu zmiňuje se kazatel o soudobých válečných událostech v Evropě ( v Polsku a v Itálii), o tehdejších úzkostech, o soužení, o velikém útiskání a presování Moravanů a o příčinách toho všeho, které vidí v souvěkých bojích o královské koruny v Evropě : polskou, sicilskou a neapolskou. „Královské koruny jsou původ toho nynějšího soužení, královské koruny způsobily toto presování“, volá kazatel Brandejský. Dotýká se tím války, která se roku 1733 rozpoutala o polský trůn, a vídeňského míru roku 1735, kterým rakouský císař Karel VI. ztratil Sicilii a Neapolsko (jejich královské koruny). Také se zmiňuje Brandejský ve svém kázání o poutních místech na Moravě : „ Vědí ctitelové Mariánští o Křtinách, Tuřanech, Vranově, Nikelspurku (Mikulově), vědí o Dubě (u Tovačova), o Žarošicích, o Svatém Kopečku ( u Olomouce), o Podhradní Lhotě, o Zašové (u Valašského Meziříčí), o Hostýně, o Španělské kapli při Novém Jičíně, vědí o mnohých jiných svatých místech v Moravě, kde Maria v svých svatých obrazích je ctěná, jakoby osobně byla přítomná“ (Časopis Českého musea roku 1885, str. 403-404).

Pokračování příště. Vyhledala : Milada Davidová