Historie
-
Anotace: Záhorská kronika
ročník XXVII.
červen 1950 č. 10
Co se událo ve Skaličce 25. dubna 1945
25. duben 1945 byl jako každý jiný krásný den ukončen tmavým hvězdnatým večerem. Celý den byl však tichý, lidé byli zachmuřeni, potajmu si jen šeptali. Měli věru proč! Před dvěma dny se nastěhovala do dvou místních hostinců posádka tří set německých vojáků a důstojníků. Bylo to ke konci jejich nadvlády, proto chodila po vsi stráž až osmičlenná. V noci hlídalo i šestnáct vojáků. S vojskem byli přivezeni ruští zajatci v počtu asi deseti mužů. Byli umístěni v dolním hostinci.
Před půlnocí bylo viděti směrem od Kamence plížiti se skupinu mužů. Bylo jich pět.Čtyři Češi a jeden ruský parašutista. Civilové byli ze Skaličky a Těšic. Byli ozbrojeni ruskými samopaly, Rus měl lehký kulomet. Rozestavili se kolem dolního hostince. Rus si lehl na zahrádku naproti vchodu do hospody, jeden civil s jedné, druhý s druhé strany hostince. Poslední dva se uchýlili do vesnice. To vše se událo během půlhodiny, bez nejmenší pozornosti stráží, což bylo neuvěřitelné. Když bylo vše zorganizováno, zazněl vsí ostrý hvizd, který se pětkrát opakoval na všech stranách. V ohlušujícím štěkotu psů působil příšerně. Kterýsi člen stráže v rozčilení vypustil ze samopalu celou sérii ran do vzduchu. Nastala chvíle hrozného ticha, ve kterém se už ani psi neozvali – ticha před půlnocí. Skupina německých vojáků vyběhla před hostinec a bezradně hleděla do tmy. Stráž pobíhala bezmocně po vsi. A nyní se ozval Rus, spíše však jeho kulomet. Jeho palba, zamířená na skupinu německých vojáků, přinutila ty, kteří ještě neměli v sobě nějakou tu kulku, aby se hodně rychle schovali. Na návsi zůstalo několik černých stínů, první to oběti právě začatého boje. Dolní hostinec byl dostatečně držen v šachu, třeba jen třemi lidmi.
Marné pokusy dostati se z domu stálo Němce jen několik raněných. Horní hostinec byl však okamžitě zmobilizován a Němci se hnali dolů. Dva samopaly je uvítaly svými jiskřícími zraky. Vojáci v domnění, že je partyzánů přesila, ustoupili a částečně prchli do polí. Dolní hostinec byl vyklizen, ruští zajatci se přidali k partyzánům a pomalu opouštěli vesnici.
Zlost Němců byla nepopsatelná. Zvláště, když se dověděli, že partyzánů bylo jen pět. Chtěli vystřílet půl vesnice, ale strach před dalším partyzánským zákrokem jim v tom bránil. Partyzáni zatím šťastně dorazili se zajatci do hlavního stanu.
Avšak při ústupu z vesnice náhodná kulka, vystřelená kterýmsi vylekaným Němcem, zabloudila až na konec vsi a zaryla se našemu hrdinnému rudoarmějci do břicha. Parašutista částečně došel, částečně byl donesen pod Doubravu, kde v osadě jménem Šraňky zůstal a kde se i léčil. Ale nakonec přece jen podlehl svému těžkému zranění, a třeba byli již jeho bratři za humny, musel zemřít. Ale svůj život neprodal jen tak lacino. Zanechal po sobě ve vsi devět mrtvých a třicet těžce raněných Němců.
M.Šrámková, dívčí střední škola v Hranicích
Datum poslední aktualizace: 31. 3. 2008 0:00