Různé

Anotace: Magda Koryčánková, rozená Míhalová – medailon
 

Narodila se 4. července 1895 v blízkých Všechovicích v rodině zemědělského dělníka. Její rodiče pocházeli z obce Žlutavy u Napajedel. Mládí Magdaleny bylo poznamenáno kočovným životem rodičů, kteří byli najímáni na sezónní práce na velkostatcích převážně v Hor. Rakousích. Tyto tvrdé sociální podmínky přežily pouze tři děti z desítky.

Zakoupení malého podsedku rodiči v obci Rouské na čís. 28 umožnilo Magdě dokončit své základní vzdělání konečně na české škole dvojtřídky v Rouském. A právě zásluhou tamějšího řídícího se dostala na učitelský ústav v Příboře. Zkoušku dospělosti absolvovala 27. června v roce 1915. Svou kariéru kantorky začala v Dolních Něčicích 15. září téhož roku. Po třech letech v září roku 1918 přechází do Kelče. Kelč byla její druhé a poslední kantorské místo. Nastoupila zde jako zatímní učitelka III. třídy obecné školy. Už v následném školním roce 1919/1920 však byla jmenována učitelkou definitivní.

17. července 1920 se vdala za místního učitele Josefa Rolince pocházejícího rovněž z Rouského. Mladé učitelské dvojici byl přidělen byt v Kelečském zámku. Ten však byl v dezolátním stavu, do bytu například při deštích teklo, byl studený a podobně. V těchto neutěšených podmínkách se manželům narodili dva synové, v květnu 1921 Vladimír a v červenci 1922 Stanislav. Bohužel po čtyřletém manželství umírá manžel ve věku 34 let 29. 8. 1924 na rakovinu plic a střev a paní učitelka se tak naráz stává vdovou s dvěma nedospělými dětmi. Nic záviděníhodného.

Krizovou situaci řeší učitelka překvapivým rozhodnutím, nechce se znovu provdat a tak přivést tak malým dětem nového otce. To však vyžaduje další pracovní závazky pro zvýšení základního platu učitele. V roce 1925 absolvuje pětiměsíční kurs pro lidové hospodářské školy v Táboře, a tak ve středu a v neděli učí navíc na pokračovací na zemědělské škole, dále se stává vedoucí úterních kursů vaření a na obecné škole přebírá výuku německého jazyka ve čtvrtých a pátých třídách. Tím má její pracovní režim až neskutečný počet hodin, zvlášť když jako mimořádně dobrý pedagog si nedovolí nic ze závazků ošidit. Dvakrát je jí nabídnuto místo ředitele, dvakrát to odmítá, neboť by ji to vzdalovala od jejích žáků.

Šest let po smrti manžela se vdává za Karla Koryčánka. Sňatek byl důsledkem jejího zhoršeného zdravotního stavu způsobeného cukrovkou.

Od svého nástupu v Kelči se stává až krajním patriotem tohoto starodávného města. Ještě jako svobodná kreslí úvodní obrázek do nově založené kroniky města a i po provdání dává tomuto městu všechen volný čas a svou lásku. Ve spolku Boženy Němcové je spolu s paní Kleinovou a paní Seidlovou a dalšími iniciátorkou a spoluorganizátorkou řady kulturních akcí jako vystoupení Moravských učitelů a klavírního virtuóza Haši a podobně. Uplatňuje se v tradičním včelařství, kde se stává okresní instruktorkou. Pracuje také ve spolku zahrádkářů, její zásluhou se staví sušárna ovoce a palírna. Je činná v Sokole ve výborových funkcích.

Když zjistí, že její starší syn Vladimír pod vlivem řídícího kůru Jaroslava Otčenáška má zájem o kelečské dějiny, dostává její plnou podporu. Ta před její smrtí vyúsťuje v akt, kdy ho zavazuje slibem, že dokončí úkol vrátit Kelči to, co jí historicky patří. A nezůstává jen u slov. K naplnění myšlenky, aby v jejím domě vzniklo krajinské muzeum, prodává dům městu pro tento účel. Jedná se o právovárečný měšťanský dům vyzdobený alšovsky pojatými sgrafity Orby a Lovu. Prodává tento dům za odhadní cenu ve chvíli, kdy jí dva konkrétní zájemci nabízejí trojnásobek. Není co dodat. Následně město vyvinulo úsilí tento závazek splnit a byla prováděna příprava realizace. (Viz samostatná poznámka na konci příspěvku.)

V době těchto příprav Magdalena Koryčanková 16. března 1979 umírá. Přechodně se před tím její stav zlepšil a to stav dlouhodobého špatného zdraví zaviněného cukrovkou, nakonec ale tato nemoc nad ní zvítězí. Odešel člověk, který, ač nebyl kelečským rodákem, měl toto město rád.

Ota Tvrdoň

Poznámka: O záměrech vybudování Kelečského muzea v letech 1978 až 1980.

Podnět k vybudování muzea dal syn Magdy Koryčánkové Vladimír Rolinc, když navštívil tehdejšího předsedu místního národního výboru ing. Zdeňka Hlavicu a vyložil mu společnou představu svou a své matky. Ing. Hlavica se této myšlenky ujal a začal vyvíjet iniciativu k její realizaci. Záměr byl upřesněn na zřízení muzea, které by kromě historie Kelče dokumentovalo i osobnosti bratří Křičků. Vše mělo směřovat k tomu, aby muzeum mohlo být slavnostně otevřeno k výročí 100 let narození Jar. Křičky připadajícímu na rok 1982. Byl odkoupen dům M. Koryčánkové a v roce 1978 bylo zadáno Dr. Baletkovi vypracování libret “Jar. Křička a Kelč” a “Kelč v historii a součastnosti” jako podkladů pro expozice. V roce 1979 jsem vypracoval studii vnitřního uspořádání muzea ve vykoupeném objektu. Ukázalo se však, že prostory jsou nepostačující, proto v listopadu téhož roku jsem řešil variantu patrové nástavby domu. V nové náplni kromě expozic historie Kelče a díla bratří Křičků měla být i pasáž zaměřená na venkovské zemědělství. Význam Jaroslava Křičky měl být přiblížen v podstřešním audiovizuálním studiu filmem a stereofonní hudbou. Všechny tyto záměry byly projednávány v kulturní komisi okresního národního výboru ve Vsetíně, odkud byla přislíbená finanční pomoc. Bylo to na dobré cestě. 1. června 1980 však ing. Zdeněk Hlavica, pilný organizátor všech přípravných prací, odchází z funkce na národním výboru do funkce předsedy zemědělského družstva a myšlenka vybudování Kelečského muzea v domě M. Koryčánkové na náměstí zapadá.

Ing. arch. Ota Tvrdoň